1/2Maraton Olomouc 2018

Sobota 23.6.2018

Do starobylé perly Moravy se sjíždí běžci z celé republiky. Mezi nimi i náš severočeský výběr ;-).

"Poběž za mnou, vím kudy. Pavel" Já bych také někdy potřebovala vědět kudy kam :-D. Ve startovním koridoru vidím chinmoyáka Karla, Milana Bartla, rodáka z nedalekého Šternberka, i ultramaratonce Ondřeje Veličku. Necítím se v optimální formě. Ani zdaleka ne... Dala bych si to tu dnes snad raději znovu s kočárkem :-).

Vybíhám s vodiči na hodinu a třicet minut. "Když chceš být rychlý, nepospíchej! Uklidni se. Běž (žij ;-)) pouze tady a teď." To je můj člověk, ten Michal Vítů :-).
 

 

Velmi brzy, již po třech kilometrech, s ním bohužel ztrácím kontakt. Zjevně si jeho rady beru příliš k srdci. Ačkoliv mi úvodní tempo přišlo v pohodě, najednou přestávám stačit :-(. Dostává se přede mě celá družina. Všichni v ní mají lehký, ladný krok, zatímco já to rvu stěží. Nejde mi to :-(. Pravděpodobně se mi nepodaří zaútočit ani na mé letošní výsledky z runczechovských Karlových Varů a Českých Budějovic. Budu ráda, když zvládnu překonat alespoň ty vinařské Pardubice...

Bolí mě pravá noha s ramenem. V noci na čtvrtek se mi ho nějak záhadně podařilo přeležet.

Na tomhle mostě zazněla před třemi lety ona památná věta: "Maminko, pojďte!" :-) Tenkrát vedla trasa ještě opačným směrem.

Všude kolem pole, nad nimi tmavá mračna. Vítr. V tom jdoucí Afričanka se startovním číslem F9. Příroda nám zde opět nabízí až neuvěřitelně úchvatné scenérie. Kouzlo okamžiku. Nejde mi to. Absolutně ne :-(. Necítím ani potřebu pít. Využívám tedy pouze liché občerstvovací stanice.

Ale i přesto je to krásné :-) ❤️ ! Obrátka na Lazecké ulici ukazuje, že mi vodiči nejsou zase až o tolik vzdálení.

"Navzdory tomu, že nemáš shůry dáno, ukaž všem, že máš naběháno.Ťapitej Ivankooo..."

Na dvanáctém kilometru vidím v protisměru Jirku (měl to naprosto přesně vychytané) s Fandou: "Pojďte kluci!"

S blížícími se Smetanovými sady začínám nějak záhadně ožívat :-). Genius loci funguje perfektně. Tohle je láska, vášeň ❤️ ! Kotel, emoce, z tohohle budu brát zase celý rok. Zdraví mě Sváťa. Jmenovat se Sladká, tak bych nejspíš měla také sladký život :-D. Beztak ho mám i tak. Jsem hotová... Mám dost. K opodál stojící mávající kameře však přistupuji velmi zodpovědně ;-).

Na šestnáctém kilometru si omylem chrstám trošku ionťáku do oka. To už se mi, možná i přesně v tomhle místě, tady někdy stalo. Sedmnáctý kilometr se nachází u ulice Sedmnáctého listopadu :-). Před budovou RCO stál kdysi Ivo. On se určitě dívá. A musí být pyšný :-). Moc mě mrzí, že se mých poporodních výkonů už nedožil :´(.

Masarykova třída, sem jsem chodila ke kadeřnici. Předbíhám dvě ženy. Růžové praporky přede mnou mají stále nějakých dvě stě metrů náskok.

Kostky na posledních osmi stech metrech dávají (na jinak rychlé trati) pořádně zabrat. "Už to máte v kapse!" To ano, ale zbývá otázka za kolik. Nějaké ty další body do žebříčku by se mi hodily.

Minimálně celou druhou polovinu závodu se neustále předháním s běžcem v červeném tričku s čelenkou. Chvilku on, pak zase já, … takhle pořád dokola. Čtyři sta metrů před koncem zatínám zuby. Teď já!

Bojuji ze všech sil až do úplně posledního metru. Ve tváři musím mít hrozný výraz. Nechávám tady vše. Cíl splněn ;-).

1:30:40 hod. Osobní rekord. O jedinou vteřinu!!! Neuvěřitelné :-). Zůstává ve mně nádherný, silný, slovy těžko popsatelný, zážitek :-).

Neděle 24.6.2018

Probouzím se nabitá radostí a energií. V šest dvacet vyrážím do parků na ranní výklus. Škoda, že se ke mně nikdo z chomutovských běžců nepřipojil. Chtěla jsem totiž se svojí štafetou zahájit přípravu na příští ročník... ;-)

 

Po krásném, náročném a úspěšném jaru jsem fyzicky zcela vyřízená. Příští víkend nikde nezávodím, dopřeji si totiž zasloužené volno :-).