Dvakrát jsem po Nábřeží Maxipsa Fíka běžela desítku. Dnes volím pouze pětikilometrovou distanci. Změna je totiž život ;-).
Na startu stojí také jedna ze sester Ševčíkových. Snažím se jí stíhat, avšak marně :-(. Před kostelem mi několika rychlými kroky během chvilky poodskakuje.
Ve vedru cítím v ústech obrovské sucho. Ne žízeň, ale sucho. To se mi dlouho nestalo.
To byl zase nápad, zjišťovat na prvním kilometru, o které dvojče se jedná. O Anežku, tu rychlejší přece... :-D
"Není za Tebou vidět žádná další žena!" Nedělám to prioritně kvůli nějakým časům ani výsledkům, nicméně přece jen... Přesně tohle potřebuji právě teď slyšet a Martinka, jakožto sama velezkušená závodnice, to dobře ví ;-).
Anežka mi již zmizela z dohledu. Jak to ovšem vypadá za mnou? Podařilo se mi tam nechat Dušana :-).
Pravý hamstring stále není v pořádku. Se zkrácenou nohou najednou nedokáži provádět cviky, které mi dřív nečinily sebemenší problém :-(. Musím s tím začít něco dělat. Neustále je prostor na sobě pracovat.
Sluníčko, cachtání v Ohři, převlékárna za stromem, … je tady fajn :-).
V Olomouci půjde o jediné: vydat ze sebe na trati vše. Čekají mě v ní znovu silné emoce a velkolepý zážitek. A třeba mi tam i něco dojde. Anebo už spíš došlo. V Českých Budějovicích...
Žádné komentáře:
Okomentovat