středa 23. června 2021

Hodinovka Vlašim 2021

Sobota 19.6.2021

"To dáme! Vy jste ještě nejeli vlakem v Indii," ubezpečuje skupinu dětí v přeplněném kupé za tropického počasí usmívající se člen Hare Krišna. 
 
Po minulém víkendu jsem si potřebovala spravit chuť... a objevila Vlašim :-).
 
Na Žižkově náměstí vzpomínám na svoje dětské letní prázdniny, které jsme trávili v nedalekých Křešicích a sem jezdili na výlety. 


Hůř načasovat start než na druhou hodinu odpolední už vážně nešlo. Nešlo, ale to bych zase nestihla přijet.
 
Chomutov zde reprezentují i místní chalupáři Fialkovi.

Při rozklusání se musím včas otočit, abych se stihla vrátit zpátky na stadion. Bez hodinek se v příjemném lesíku podél vody lze totiž snadno zapomenout a doběhnout kdovíkam :-).


Týden po maratonu se nejenomže dobře běhá, ale také opaluje. Po deseti minutách mám opalovačky dost. Na rozpáleném ovále začíná grilovačka. Myslím na lidi žijící v Indii. V tomhle parnu to rozhodně není o výkonu. Hlídám si vedení mezi ženami. 


Oranžová je ta správná barva laku na nehty ;-).


Vlašimská hodinovka je naprosto dokonale zorganizovaný závod. Moc děkuji jeho pořadateli Ondrovi Pojmonovi se svými pomocníky za jeho obnovení. Za perfektní servis (voda, kofola, melouny, ověžující vodní mlhoviště, nástěnka s informacemi včetně předpovědi počasí, pamětní přívěsek, kvalitní láhev, energetický gel, elektronická časomíra, pěkné fotky, okamžité zpracování výsledků, krásné ceny zahrnující nádherné vázané květiny, originální pohár a štědré prize money, senzační pohlídání Jasmínky, úschovna, toalety, dobrá nálada a hned vedle lehce provokativní koupaliště 👍) a velmi ráda se tady opět někdy proběhnu :-).

čtvrtek 17. června 2021

MFB MarathOn LABE 2021

Sobota 12.6.2021

Já nevím, co ti našinci stále jančí. Situace totožná jako loni a oni Jirkovský crossmarathon znovu odpískali :-(. Prý se na tolik náročný závod nelze takhle narychlo připravit. Ale kdeže, vždyť sportování bylo jednou z mála činností, které šlo i po dobu největší pandemie provozovat. Panelákové schody nahoru dolů to jistily ;-). Nezbývá tedy než nebýt líná a vyrazit se opět narozeninově proběhnout do Kolína.


Chci vyhrát jako Eva. Lakuji si proto nehty na žluto ;-). 

Cestou k chrámu svatého Bartoloměje, odkud se nově startuje, panuje uvolněná atmosféra plná legrácek. Ještě jsme ani nevyběhli a už nabíráme kilometry navíc :-). Maratonci ❤️.
 

Zkoumám, jaké má Iva kroužilová nehty :-D. Běžíme od začátku spolu.
 
 
"Kolik vám ukazují hodinky?" "My nemáme hodinky. My běžíme podle tebe, Ivo :-D." Ono to není o nehtech, nýbrž o nohách, mentálním nastavení a VŮLI.
 
 
Po sedmi kilometrech chytám zajíce. V terénu si raději sundávám brýle. Navzdory předpovědi nás chvilku kropí deštík. Panuje příjemné počasí.  
 
 
"Manžel také běží? Je na trati?" "Ne." Jakýsi "dědek" se dává s každým do řeči. Zatím to jde...

Trasa do Poděbrad mně přijde krátká. Běží se mi dobře až do okamžiku, než mi kousek před obrátkou dojde. Nohy najednou jako kdyby pneumatikám vypustili ventily :-(. Rázem žádná síla. Slunce hřeje.
 
 
 
Můžu pořád běžet, již ovšem nedokáži držet tempo. Nejsem vůbec schopná se za nikoho zavěsit. Rezignuji. 

"Prosím vás chyťte si toho pejska." "Bobeši, pojď sem!" 
 
Vždycky jsem měla za to, že porod bolí víc než maraton. Teď  už ovšem vím, že tomu tak být nemusí.
 
Zpáteční část trasy si pamatuji z uplynulého ročníku. Vede po druhé straně Labe. Poznávám i místo, kde jsem minule zabloudila.
 
Po výběhu ze stínu stromů zpět k vodě na břeh v dáli nedočkavě vyhlížím Kmochův ostrov. Každá další zatáčka přináší naději. Předposlední kilometry se neskutečně vlečou. Konečně, hurá :-).
 

Odjíždím bez medaile, avšak s nejcennější prémií, o níž se mi před rokem touhle dobou ani nesnilo.  
 

 "Jen ten, kdo zvládne správně zpracovat porážku, se může stát skutečným šampionem."

- Michal Šafář-
 

čtvrtek 10. června 2021

Milada Run 2021

Pátek 4.6.2021

Sbalit naší čím dál tím více početnou výpravu je mazec. Mám s sebou brát čtvery sluneční brýle, pláštěnky, holínky či sandály, nebo raději obojí? Já nevím... :-(

Sobota 5.6.2021

Zapomněla jsem jenom kolíčky a časopis Sluníčko. Dobrý :-). 


Nějakým nedopatřením jsem byla zařazena mezi elitní závodníky. Elitní maminka, to ano :-), ale atletka? Neblázněte :-D.


Chtěla bych na trati doprovázet obě svoje děti, což ovšem není možné. Gustík již stejně vše zvládá sám. Postavit se na startu do první lajny, v konkurenci sedmnácti chlapců vybojovat druhé místo i následně vybílit stoly s občerstvením 👍
 


Lilianka se poprvé stává šampionkou 🏆. Fixky na kamínky a knížku do vany jsme potřebovali. Děkujeme :-).


"Mamí, mamí," to nebylo na mě. Každou chvíli se mi tady ztrácí nějaké dítě.

Syn mi nakázal vyhrát. Ne abych doběhla v půlce jako minule :-D.


Na třetím kilometru se vedle mě objevuje nezdolná Jamajka. Pádí vpřed hlava nehlava. Vedro je zdrcující, trať, ačkoliv se to nezdá, náročná.

 
Po třetině závodu obloha rychlým tempem černá. Zvedá se silný vítr. Scenérie jezera dostává úplně jiný obraz. Déšt se nám však vyhýbá.

Druhý okruh už sice není tolik záživný, ale je kratší :-). Moje jediná výtka k této jinak naprosto perfektní akci spočívá v absenci jakéhokoliv sladkého pití na občerstvovacích stanicích. Navíc se z pěkných, nicméně nepraktických kelímků nedá ani pořádně napít. 
 

Z důvodu vyhlašování spousty kategorií nestíháme z Milady odjet plánovaným autobusem. A právě tohle hodinové zpoždění nás zde nechává napospas vydatnému slejváku. Deštník vyhraný v tombole tak rázem nachází své uplatnění ;-). Tlačím kočár v bahně, všechno durch promočené. Nezapomenutelný zážitek ❤️

Děkuji naší skvělé babičce, bez níž by tohle zrealizovat nešlo.

Úterý 8.6.2021

Na bezmála tisícovce fotek nadšeně zkoumám, co těch několik kilometrů běhu s lidmi udělá. Všichni září :-).
 

pátek 4. června 2021

Běh okolo Máchova jezera na 15 km 2021

Neděle 30.5.2021

V Doksech jsem tenkrát jednomu chlapci řekla, že bych s ním chtěla miminko. Uplynulo pár let, děti spolu máme dvě a kde je mu konec... 
 

 
Hned v úvodu se dopouštím školácké chyby, když si namísto krátkého rukávu oblékám dlouhý. 
 

Poslouchat hlasité funění Jany Fílové se mi nechce. Ať jde rychle přede mě. Anebo raději uteču já jí. Lepší varianta ;-).
 
Z Máchova jezera nevidíme za celou dobu ani kousíček. Jen asfalt lemovaný lesy ❤️. Trasa působí jako kdyby tam i zpátky vedla dolů. Vítr fouká v obou směrech proti. Klasika :-).


"Akorát překážejí autům." No, já to tedy vnímám obráceně.
 

Za výhru můžu Augustýnkovi zaplatit ve školce tričko. Na pořízení výbavy pro předškoláka to ale bude chtít přidat.
 

neděle 23. května 2021

RunTour Olomouc 2021

Sobota 22.5.2021

Cestování mi moc chybělo. Jenom tak sedět a s pokladem na klíně pozorovat za oknem ubíhající krajinu ❤️.
 

Momentální pocit absolutního štěstí. Toho, že jsem. Tady a teď :-). 
 

Cíl je jasný: udržet co nejdéle na dohled Pavla Dymáka. Hned po startu bych šla snad i před Petru Pastorovou, ale tolik červených krvinek zase jako nemám :-D. Brzy nevidím ani Pavla ani Petru. Snad jsou vidět alespoň moje pomerančové náušnice. Nehty ostříhané, vlasy zkrácené, ... brzdí mi to akorát ta nalitá prsa :-D. 


Škoda, že nebyly startovní vlny rozděleny podle časů. Závodit takhle samostatně je o sebemotivaci a tu já žádnou nemám. O Mínušku je opět skvěle postaráno, takže když se zpozdím o pět minut, vážně nic se neděje :-).


Na to, jak se mi běželo hezky, mám mizerný čas. Asi by to chtělo přidat v tréninku ;-). Nicméně první v kategorii třicátnic :-).


pátek 14. května 2021

Prunéřovské štreky - 2. závod 2021

Neděle 9.5.2021

Při posouvání termínu konání z důvodu současné pandemické situace vyvstala otázka, jestli se nejprve uskuteční Prunéřovské štreky, anebo dřív porodím. No, byla jsem rychlejší :-). A tak zatímco se konal první závod, já rozdýchávala v parku přednášku ukrajinské pediatričky na téma ozařování. Nemyslím si, že je pokaždé nutné miminka rozpíchávat a dávat na solárko. Nám stačila domácí pohoda, sluníčko a čerstvý vzduch. 

Na druhém prunéřovském díle již nechybíme. Po půl roce na závodech... Kadaňská znouzectnost. Lilianka frajersky s kšiltem dozadu úspěšně zdolává stopadesátimetrovou trasu, Augustýnek na trati čtyři sta metrů obsazuje druhé místo. Přebalená a najezená Jasmínka spokojeně podřimuje v kočárku. Já nerozklusaná stojím zase na startu.


"Kam všichni spěcháte?" táže se cyklista. "Za Jasmínkou!" následuje moje jednoznačná odpověď. I když jinak říkám, že na oběd. "Pěkný Ivanko, jeď, jeď!" Fandovi to teď prý dobře běhá. Po první třetině se však dostávám před něj. Místy se mi daří přidávat na rychlosti. Většinou do kopce. Asi se na mě zezadu hezky dívá. Narozením třetího dítěte nic nekončí. Ba naopak, právě začíná :-).


Ke konci bych se nejraději napila a svlékla, jak to tady na cyklostezce praží. Kilometry odsýpají. 

1:03:48 hod. Osobní rekord. Znovu vítězný návrat. Tři čtvrtě roku jsem takhle svižně neběžela. Opět přepisovat všechny ty moje statistické záznamy... :-D Jako by toho odměňování nebylo v poslední době za zrození nového života dost. Už žádné další ořechové krémy :-D.


Po hezké chvilce odpočinku se ocitám zpátky v realitě. Otec našich holčiček mě ani nepozdraví. Dosud neměl zájem tu nejmenší úžasnou zázračnici vidět. Je mu prý ukradená. Zcela mimo chápání zdravého inteligentního člověka zůstává skutečnost, že je takovýto jedinec svým okolím oslavován. Mezi tyto lidi se mi už chodit opravdu nechce :-(.

"Vždycky všechno dobře skončí. A když to není dobře, tak to ještě neskončilo."