úterý 19. června 2018

O2 Pražská štafeta 2018

Čtvrtek 14.6.2018

Zatímco před rokem si ještě jediná chomutovská výprava vystačila s osobním automobilem, letos bylo zapotřebí objednat rovnou celý autobus :-). Zaplnilo ho deset štafet z Chomutova plus další dvě ze sousedního Mostu.


V rámci předskokanských závodů Bambini Run se v běhu na sto metrů pro kategorii dětí od dvou do tří let představuje nejprve řádně odpočatý, jediný nezletilý člen naší posádky ;-). 

  
Moc se mi tu líbí atmosféra, prostředí, hudba, ale především - ten týmový duch! Přece jen se jedná o něco jiného než při individuálních startech. Každý jsme součástkou, důležitým článkem.  
 
 
 
Naši čtveřici rozbíhá z první řady Michal Luxa, který následně předává Jirkovi Holečkovi. Oba kluci si vedou fantasticky. Dokonce tak, že druhého jmenovaného při společném rozklusání s Gustíkem (ano, lze to i s tříletým dítětem ;-)) nestíhám zachytit v akci...
 
V koridorech nás, čekající běžce, usměrňují pořadatelští dobrovolníci. Vím, že to s námi nemají lehké, neboť tady všichni již netrpělivě vyhlížíme svého kolegu, ovšem pán u námi smluveného "elka" je poměrně nepříjemný, proto se raději přesouvám na protější stranu, kde to jde sice stále důrazně a nekompromisně, ale zároveň i mile.
 
 
Jirkovský crossmarathon  mě totálně dorazil. Nějak jsem si neuvědomila, že je to tak brzy po sobě. Pouhých pět dní... Unavená a s absolutně tuhýma nohama čekám na Fandu Fialku. Pohled na jeho naprosto vyčerpaný výraz ve tváři po úžasném, strhujícím výkonu, který podal na svém pětikilometrovém úseku, mě však rázem nabíjí energií. Jakmile od něj dostávám do ruky čip, letííím! :-) 

 
Ve Stromovce se neustále proplétám doslova davy pomalejších běžců. Bohužel zde není nikdo podobného tempa, s kým by se dalo poměřovat :-(. Sice mě míjí pár mužů, jenže těm ale nemohu vůbec konkurovat. Sama proti času. Užívám si to ❤️. Neběžím hranu, dávám pouze to, co ve mně momentálně je.

1:20:40 hod. V konkurenci šesti set devadesáti devíti štafet obsazuje naše kvarteto solidní třinácté místo :-). Potvrdili jsme tak naši pozici papírově nejsilnějšího výběru Běžců Chomutova.


Následuje příjemné vyklusání parkem, sprcha, vyjídání stánku Meggle, pochutnání si na prvních letošních melounech, focení, koncert Klara & The Pop, … a návrat domů. Mohli bychom takhle společně cestovat častěji ;-). Další zájezd bude prý k moři...

 

Bylo to super! Krátké, rychlé, spousta lidí, vše v takovém cuku letu. Zopakovala bych si to. Díky za parádní narozeninový dárek :-).
 

středa 13. června 2018

Jirkovský crossmarathon 2018

Sobota 9.6.2018


Díky velmi včasné registraci si na tílko připínám jedničku. Čím nižší startovní číslo, tím větší favorit ;-).


Letos poprvé se koná i půlmaraton, jehož účastníci se na svůj okruh vydávají pár minut před námi.

"Pořád někoho dobíháš. Zatím je to dobrý," říká mi v úvodní zahřívací pasáži vedoucí podél přivaděče Zdeněk, který mě doprovází na kole.


Sluníčko, jasná obloha a z ní se linoucí zvuk vrtulí. Připadám si tu dnes skoro jako na Pražském mezinárodním maratonu :-). Neběží se mi úplně nejlépe. Tuhé nohy zvedám stěží. Jako kdyby byly přilepené k rozteklému asfaltu.

Největší stoupání na Lesnou však zvládám docela dobře. Cítím v nohách sílu. Tady by se určitě líbilo i Ondrovi Fejfarovi. Budu ho sem muset pozvat na některý z dalších ročníků ;-). Předbíhání cyklistů v kopci potěší. "Po svých to jde líp." Teď ano, ale pak se to obrátí...


Jakmile se trasa překlopí dolů, začínají mi nepříjemně padat propocené volnější kraťasy :-(. (Už přes dva roky marně čekám na to až budou mít v Lidlu krátké, zatímco oni pořád dokola nabízejí samé tříčtvrťáky...) No nic, dlouho neváhám a sundávám si je.

Při pohledu na traktor a igelitem přikryté balíky sena na polích myslím na Gustíka :-).

Ve Svahové se mi vybavuje ten vtip/situace ze života, kdy chlapec doveze v noci dívku z večírku, která bydlí právě zde, mylně na Svahovou ulici v Chomutově. Načež se celá rozespalá zdráhá vystoupit, protože okolí vůbec nepoznává :-D To až budu jednou třeba chtít na Loučnou, abych neskončila pod Klínovcem...

Po výběhu z lesní terénní pasáže zpět na silnici mi najednou stávkují nohy. Cesta stoupá. Je vedro. Mám obrovskou žízeň. Osmnáct kilometrů před cílem přecházím do chůze. Již absolutně nemůžu! Je pro mě naprosto nepředstavitelné, že bych se mohla ještě dokázat rozeběhnout :-(. Naskakují mi myšlenky na ročník 2014, při němž jsem na trati strávila bezmála šest a půl hodiny. Prožívám totální krizi.

Tak už to jenom dojdu. Vstupenky na Noc v muzeu v rámci Rodinného zápolení s kozou Rózou máme na sedmou hodinu, to bych měla stihnout.

Jdu. Jsem nyní hodně napitá, přesto žízeň nepolevuje. Vzpomínám si na náš včerejší večerní extrémní pomaloklus. O ten bych se mohla pokusit... Je to boj!

Přibíhám na občerstvovací stanici v Zákoutí, kde mě za účelem osvěžení zlijí natolik, až mi tím nasáknou boty, čímž ztěžknou a k tomu čvachtají :-(.

O chvilku později musím znovu přejít do chůze. Hodně mě totiž píchá v břiše :-(. Snažím se to pořádně rozdýchat. Bolest polevuje.

Na Mezihoří hlasitě povzbuzuje Jirka Holeček. Pohání mě též vidina třešňového koláče. Jo, když se jedná o jídlo... :-D

Zbývají pouze Radenov, Blatno, Šerchov a Březenec. Opět letím ;-). Nevím, jak se mi to podařilo... Upaluji co nejrychleji do cíle, abych uhájila prvenství mezi ženami.

Můj 40. maraton :-) (k 30. narozeninám). Jsem zcela vyřízená. Sedím, klečím, piju.


Děkuji celému pořadatelskému týmu za bezvadnou organizaci tohohle parádního, místy krušného ;-), závodu.
Zase za rok ;-).

středa 6. června 2018

1/2Maraton České Budějovice 2018

Sobota 2.6.2018

V průběhu náročné jarní série každotýdenního závodění se ve mně již kumuluje poměrně značná únava. Navíc by někdy bylo záhodno dodržet po nemoci ten takzvaný "týden bez tělocviku". Ale odolejte #ČBhalf...

Do Českých Budějovic přijíždím už třetí rok po sobě úplně vyšťavená a bez energie. I přesto zde však pokaždé předvádím velmi bojovné výkony.

V koridoru se potkávám s Milanem Bartlem, který mi vypráví o tom, jak letos v dubnu běžel Pařížský maraton... :-)


Se startovním výstřelem je to zase úprk :-D. Po třech kilometrech se dotahuji na Hanku Hálovou. Něco je špatně. Buď dnes nemá svůj den, nebo jsem to příliš napálila. Při maratonu jsem jí sice předběhla, ovšem jinak ne. Brzy se mi začíná konstantně vzdalovat. 

V centru města panuje naprosto fantastická atmosféra :-). Běžet v ní předstaje velký zážitek! ❤️ 

Prvních jedenáct kilometrů jde relativně dobře, poté mi rychle začínají docházet síly :-(. Zbývajících deset kilometrů tak pro mě znamená tuhý boj. Přehání se přese mě skupina s vodiči na hodinu a třicet minut. Moje dosti znavené, těžké a tuhé nohy jim bohužel opět nestačí :-(. Rychlejší krok má i Terka, co strávila úvodních pět měsíců letošního roku cestováním po jihovýchodní Asii. Při čtení pasáže o setkání se smečkou divokých psů ve mně zatrnulo. "Ta holka v bílém triku, to je setra Toma Chlupa." Já vím :-).

Méně záživné pasáže na trati vyplňují úžasní dobrovolníci: "Vítáme Vás na čtrnáctém kilometru. Zbývá jich jen sedm, částečně z kopce. To už je kousíček!" "Do toho! Jste nejlepší!" Vy též! ;-)   

Gustík mezitím na vlastní kůži poznává, že některý sport může i bolet.


Třikrát v krátkém sledu po sobě slyším: "Ivano, pojď!" Povzbuzení přichází postupně od Milana, Ládi a Jirky.        Kluci, dík ;-).

Zamávejte do kamery. Mávám ;-).


1:32:09 hod. O patnáct vteřin pomalejší než před dvěma týdny v Karlových Varech. Škoda, ty jsem mohla dát...

"V pohodě?" ptá se mě v cíli Petr Koukal. "Jo :-)." Přichází za mnou Gustík, dávám rozhovor na kameru. Následuje pizza, fandění na tribuně, po dešti voňavý teplý jarní podvečer... To je život :-).


Live what you love ;-).
 

neděle 27. května 2018

RunTour Ústí nad Labem 2018

RunTourovská bedna pro mě vždycky byla nesmírně vzdálená! Naprosté sci-fi! I navzdory její vysoké nepravděpodobnosti jsem však nikdy nepřestala snít...

Sobota 26.5.2018

Není mi vůbec dobře :-(. Cítím bolest v krku, horko, únavu. Už jsem ráno téměř rozhodnutá napsat klukům, že se na to přece jenom raději vybodnu, načež po snídani své stanovisko měním. Vždyť já se tam tolik těšila. Jedu a uvidí se na místě...


Gustík si v ústeckém Střekově o téměř tři minuty vylepšuje svůj zdejší traťový rekord. Jedná se zároveň i o jeho celkové maximum na pětisetmetrové distanci 👍. Vzápětí se odměňuje polomáčenými sušenkami a svými prvními hranolky s kečupem.

Do ideálního stavu mám stále daleko. Nepřidává mu ani momentální velmi teplé počasí. Ale co, zkusím to.

Ve startovním koridoru vidím z favoritek pouze Reginu Procházkovou. Na trať tedy vybíhám z žen hned za ní a pozici se usilovně snažím udržet.

Dopředu mě ženou Zdenda s Gustíkem ❤️, Přísnoťačka Barča ;-), Fanda Fialka, ale především Zuzka Rusínová, jejíž frenetické povzbuzování rázně zahání moje myšlenky na to, to po prvním kole v polovině trasy zabalit: "Ivčo pojď! Budeš druhá! Máš náskok padesát metrů. To dáš!" Prostě nejde jinak než do toho neustále šlapat. Je úžasné mít takovouhle podporu :-). Moc si jí vážím. Díky vám všem! ;-)

Bohužel to pro mě dnes opravdu není o tom tradičním běžeckém prožitku :-(. Jedná se spíše o přežitek. Tuhé znavené nohy dostávají při krátkých prudkých výbězích zabrat. Nejvýživnější je v tomto směru Benešův most.


Opět ta Zuzka: "Ivčo, jsi druhá! Já mám takovou radost!" Já taky :-).
 
I ty největší sci-fi sny se někdy mohou vyplnit :-).


Dokonce dvakrát během jednoho dne... S Jirkou Holečkem totiž ještě navíc v kategorii Tandemů, v níž vždy jeden absolvuje klání na pět kilometrů a druhý desítku s tím, že se následně oba časy sečtou, naše dvojice "S úsměvem do cíle" obsazuje též druhé místo :-).

 
 
Musím konstatovat, že takhle obohacení jsme doposud snad z žádných závodů zatím nepřijeli :-D. Asi to bude chtít větší byt...
 
 

pátek 25. května 2018

1/2Maraton Karlovy Vary 2018

Sobota 19.5.2018
 
Prvně v životě mě čeká start z koridoru A!!! Co já v něm budu společně s tou Evou dělat? Co s Evou, s Ondrou Fejfarem❤️ :-)
 
 
Celé odpoledne se mi chce jen ležet a spát. Navíc mám pořád hlad... :-( Nacházím se tedy v "naprosto optimálním" předzávodním rozpoložení.
 
Po hodinové čtecí siestě v trávě (vzpomínka na MFF :-)) se vydávám v rámci procházky trošku rozpohybovat na kolonádu, kde si zcela spontánně kupuji lázeňskou oplatku s příchutí alžírské kávy. Přece nepoběžím na banán a müsli tyčinku, né ;-). Ve Varech!
 
V technickém zázemí na mě konečně začíná doléhat ta tolik typická atmosféra plná emocí :-) ❤️. Chce se mi řvát a za každý centimetr trati se ze všech sil rvát! -)
 
Dva týdny po maratonu na mě padá období jakéhosi útlumu. Cítím tuhé pobolívající nohy. Jestli ono těch "kopců" včera nebylo přece jen poněkud příliš... :-D
 
Sledovat představování elitních atletů z bezprostřední blízkosti je úžasné :-).
 


Na trať doslova vypaluji. Pepa Unger se mě sice snaží krapet přibrzdit, ale má to marné. Vzhledem k tomu, že mě maminka čeká v cíli již v sedm hodin, nemám příliš na vybranou :-D. Běžím prostě srdcem ❤️ :-).
 

"Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap
tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap."
 
No co, tak si tu třeba udělám osobák alespoň na pětku :-).
 
U Thermalu povzbuzuje Gustík :-). Tohle se nedá popsat :´).
 
Vybíhání mých zamilovaných kopečků, které jsem tolik postrádala na rovinaté placce v Pardubicích, mi dává docela zabrat. Po sedmi kilometrech jsem úplně vyřízená. Motor drhne :-(. Já se však i přesto snažím ve svém úsilí nepolevovat.
 
V dálce před námi spatřuji na zatažené obloze blesk. Zrovna dneska v magazínu Víkend psali v jednom článku o tom, jak se před ním chránit. V hlavě mi utkvělo, že se nemá ležet, nýbrž klečet, aby byl kontakt se zemí co nejmenší. O důvod víc, proč přidat do kroku.
 
I když toho máme dost, pokaždé se na sebe se Zuzkou Rusínovou usmějeme. Jsem přesvědčená o tom, že spousta z nás, neběhá proto, aby v životě před něčím utekla. Ale běhá právě naopak vstříc novým zážitkům, setkáním, radosti :-). Jednoduše milujeme to, co děláme. Naplno. Tady a teď. O tom to celé je ;-). 
 
Přijde mi, že všichni šíleně letí(me).
 
"Kde máte kočárek?" "Nemám."
 
Po jedenácti kilometrech jdou přede mě vodiči s růžovými praporky. Běžet tady s někým 2Run, tak bychom je možná pokořili :-).
 
Jak to ta Marcela Joglová jenom dělá, že každý víkend podává tak excelentní výkony?! 👍 Krásná & rychlá & inspirující.
 
Užívám si to. Vnímám kouzlo jedinečné lokality a báječné fanoušky. Jen ty legendární poklice zde opětovně postrádám.
 
"Girl, you´re my angel, you´re my darling angel.
Closer than my peeps you are to me, baby."
 
Křičí na mě chomutováci běžící v protisměru. Děkuji moc! Mám vás všechny ráda ❤️ :-). "Pojď!" Krakonoši já bych teď zase potřebovala ten ionťák, co pil Jarda Kulhavý na olympiádě v Riu :-).
 
Byť jsem předbíhána rychlejšími běžci, tak zároveň i já některé předbíhám :-). S blížícím se závěrem docela dost. Od začátku až do konce jedu ty největší bomby. Předvádím svůj nejhodnotnější letošní výkon. I když to nejde vůbec lehce, dávám do toho vše. Každý centimetr, každý krok!
 
1:31:54 hod. Jako trénink na poslední, třetí vrchol letošního jara dost dobrý :-).
 
 

čtvrtek 17. května 2018

Synthesia AGROFERT Run 2018

Sobota 12.5.2018

"Gustíku, tak tady normálně běhají koníci, ale dneska tu poběží maminka :-D."


Po více než deseti letech se znovu ocitám na dostihovém závodišti v Pardubicích. Pamatuji si ještě ty časy, kdy se sem vždy v říjnu jezdívalo, přesně týden po dostizích, na přespolní běh Velká pardubická cross country :-). 

Na místě se dozvídám, že finanční odměny, až do loňského roku určené pro nejrychlejších deset mužů a žen celkového pořadí, berou nyní pouze první tři závodníci. Nezastírám v tomto směru zklamání... :-( Trička, která dostáváme a v minulosti byla pokaždé šíleně prťavá, jsou letos pro změnu obří :-(. Poučena z dřívějška, zvolila jsem si při registraci raději větší velikost... :-D Potud končí veškerá negativa :-).

Vzhledem k nezvykle nízkému počtu účastníků zde panuje příjemně komorní atmosféra. Programem provádí milý, nevtíravě vtipný moderátor.

Na fotkách z předešlého ročníku jsem viděla asfalt, a proto si s sebou nezvala tretry. Chyba! Tentokrát se na trati s žádným tvrdým podkladem nesetkáme. Stejně jako s vodním příkopem, jenž by v parném počasí skutečně bodl. V letitých těžších "křuskách" (co nevadí, když si je namočím ve vodním příkopu...) bojuji s vysokým travnatým povrchem už při rozklusávání. Obvykle se na vše snažím nahlížet z pohledu, že může být i hůř. Co tráva, ještěže tady nemají rozbředlý sníh... :-D 


Zpočátku se držím s Evčou Slavíkovou. Kupodivu mám lehký krok :-). Brzy se mi však začíná vzdalovat. Co bych také chtěla šest dní po maratonu (za 3:14 :-)), že... O chvilku později mě předhání i Helča Poborská. Vepředu je Daniela Havránková s Martinou Vévodovou.

Ve spárech silně pražícího slunce bojuji s ne úplně rychlých povrchem. Co sníh, na trase narážím na písek! Zlatá tráva... :-)

Mezičas po prvním kole mě nakopává stejně jako skutečnost, že se mi Helču přede mnou daří trochu stahovat.

Do cílové rovinky si za zády přivážím dva muže, jimž jsem kus odtáhla. Jeden z nich (mimochodem bývalý chomutovák, jak se od něj později dozvídám) mi nastupuje. "To se nedělá!" křičí na něj druhý. Bavila jsem se o tomhle jednou s Ondrou. Říkal mi, že by mu jeho ego nedovolilo v samotném závěru předčít ženu. Prostě by z toho neměl radost. Je hezké, když chlap tímto dává najevo svou úctu k našemu pohlaví :-). Líbí se mi to. Na druhou stranu nikomu závodnickou touhu po dřívějším dobytí cíle nevyčítám. V dnešní době, kdy se usiluje o genderovou rovnoprávnost se ostatně asi není čemu divit... Každý jsme nějaký :-).

43:18 min. Pátá žena, čtvrtá v kategorii. Zase jsem si parádně mákla :-). Konečně se můžu vyzout a bosky pustit do příjemného výklusu :-). Po převléknutí si dáváme zmrzlinu, guláš (ano, v tomto pořadí) a je nám dobře :-).


Za svoje umístění bych ještě loni brala osm stovek, což by mi akorát pokrylo veškeré náklady spojené s tímto výletem. Nevyhrávám ani Pikao v tombole. Získávám pouze cenu útěchy v podobě odpoledne stráveného s Gustíkem :-D. A to zcela zdarma ;-). Nelituji ničeho :-). Čert vem prize money... Bylo to super! ;-)

čtvrtek 10. května 2018

Prague International Marathon 2018

Úterý 1.5.2018

V rámci závěrečného ladění formy na neděli zvracím. Ne, není to bulimie, nýbrž střevní viróza ;-).

Pátek 4.5.2018

Augustýnek slaví své třetí narozeniny, a já si tak připomínám onu noc, kdy se mi stal ten zázrak ❤️.


Návštěvu Expa tentokrát pojímáme jako celodenní výlet. Při procházce rozkvetlou a sluncem zalitou Stromovkou objevujeme v její revitalizované centrální části kouzelný přívoz na ostrov :-). Na holešovickém výstavišti následně pořád něco ochutnáváme, vyhráváme, ... Setkáváme se zde se samými úžasnými lidmi :-) ❤️. Tak za dva dny ;-).


Sobota 5.5.2018

Netěší mě přidělený koridor E. Nerozumím tomu, protože jsem si při registraci zadávala předpokládaný čas 3:15 a vodiči na něj budou stát v koridoru C... :-( Naštěstí ve mně vždycky byla sportovkyně i umělkyně :-). Stříhám tedy kousek tabelační etikety a přelepuji jím éčku jeho prostřední příčku ;-).

Neděle 6.5.2018

Cestou ke Staroměstskému náměstí potkávám Pepu Ungera: "Ahoj Ivčo, už jsi to někdy běžela?" "Jo, už osmatřicetkrát :-D." Při čekání na start si pak povídám s Tomem Kujíčkem. Líbí se mi, jak na sebe s ostatními neustále hážeme úsměvy, šíříme pozitivní náladu, radost a vzájemně si přejeme hodně štěstí. Být mezi svými je příjemné :-). Jsme přece běžci, jedna rodina ;-) ❤️. Skladby Beautiful day a Eye of tiger dokonale podtrhují jedinečné kouzlo okamžiku, jemuž zcela podléhám. Se Sarou Moreiro jsem doposud zatím nikdy neměla tu čest běžet. "Klid. Když to nevyjde dneska, vyjde to jindy," mírní moje emoce Péťa Macek, nyní, stejně jako Vydra Vítů, výjimečně bez svých obvyklých "postranních křidélek".

Nakonec startuji z koridoru B, ale i tak musím až do třetího kilometru kličkovat mezi pomalejšími běžci :-(.


Na Karlově mostě potkávám Simču Nekolovou. Nevím, zda je to momentálně úplně rozumné, ale utíkám jí.

"Na kolik to běžíš? Na tři hodiny?" děsí mě svojí otázkou po sedmi kilometrech muž s kšiltovkou v bílém tričku Běhej lesy Lednice. "Já běžím na radost :-)." Nemám s sebou žádný rozpis s mezičasy ani hodinky. Nedržím se žádného vodiče (3:15 jsou někde za mnou; a jiní před nimi nejsou :-D). Běžím sama. Řídím se pouze svými vlastními pocity.

Na Rohanském nábřeží vybíhá chlapec z trati, aby dostal pusu od své přítelkyně. Na jednu stranu se jedná o silný doping, na druhou naopak nevím, jestli bych to kvůli případnému rozhození tempa úplně riskovala :-).

Průběh Staroměstským náměstím na třináctém kilometru si maximálně užívám. Poprvé nejsem součástí hlavního davu. Už jen běžet před ním tou poloprázdnou tratí pro mě představuje obrovský zážitek! :-) Nesmírně si toho vážím.

 
"Je tady ňákej Čech?" táže se nás kluk nabízející pivo z lahve. "Nech je na pokoji" okřikuje ho dívka. Řehtám se tomu ještě dobrých sto metrů :-D.

Na Vyšehradě zpívá kapela: "Jsem tu s Tebou, seš nejlepší." On fakt nekecal... ;-)

"C´mon lady." Naprosto senzační fanoušci vytváří všude podél trati báječnou atmosféru. Moc všem děkuji za parádní podporu!!! :-)

Vedro není, stejně jako před měsícem při půlmaratonu, nijak spalující. Jsem si vědoma své aktuální fazóny, kterou tady toužím prodat. Na sedmnáctém, osmadvacátém a sedmatřicátém kilometru si procházím menšími krizemi. Pokaždé však v sobě nacházím dostatek sil nohy znovu rozjet.

Můj trenérský záměr absolvovat den po půlmaratonu patnáctku nevedl pouze k výkonnostnímu posunu na dlouhých tratích, ale především také k mentálnímu posílení mé sebedůvěry. Najednou totiž vím, že jsem okamžitě po vyšťavení z půlmaratonské distance ihned schopná přidat další svižné kilometry.

Bohužel se v průběhu závodu ani jednou nesetkávám se svým rodinným doprovodem, což je mi líto :-(. Těšila jsem se na to, jak mi Gustík na třicátém třetím kilometru dodá, v této fázi maratonu tolik potřebnou, energii...

V poslední čtvrtině předbíhám, což je podstatně lepší než být, v pro mě velmi dobře známé, opačné pozici. Míjím stále tvrdě bojující maratonce, jimž již došlo a postupně získávám cenné skalpy i některých vynikajících běžců. "Tome, vydrž! Bojuj!" povzbuzuji Kujdu. Naštěstí se tu dnes nekoná žádný táborák, k němuž by mohl opět zběhnout :-D. Později nechávám za sebou i jeho bratra: "Míšo, pojď se mnou. To dáme!" Jdu i před Vydru Vítů!!! :-o

"Když nemůžeš, tak přidej!" Poznávám, že na tomto tvrzení opravdu něco je! :-) 


Pět set metrů před cílem beru ještě Honzu Sokola, potulujícího se Pařížskou ulicí. Přitom na čtyřiadvacátém kilometru vypadal tak svěže, uvolněně, ...


3:14:51 hod. Osobní rekord! :-) Do cíle dorážím jako dvacátá pátá žena celkového pořadí, dvanáctá Češka :-o. O čtyři minuty překonávám své dosavadní maximum z loňského přepáleného Hradce. Tentokrát se mi podařilo tempo lépe rozvrhnout. Zúročila jsem všech svých předchozích třicet osm maratonských zkušeností. Jednalo se o můj nejsnazší maraton :-). 

Snad se mi jednou sejde vše potřebné pro účast na mistrovství České republiky: přihláška (letošní problém) & zdraví (loňský neduh) & forma & oddílový dres.

Po doběhu se mi pletou nohy a točí hlava... :-( Zpravuje to ionťák, sladké pomeranče a chvilkové opření o stůl umístěný ve stínu. Bavím se s Pepou, který si zaběhl krásný osobák pod tři hodiny. Prý už má tímto splněno a žádnou další účast na královské distanci dále neplánuje. Za týden bude určitě mluvit jinak... :-D



Přesně před deseti lety jsem si zde zaběhla svůj první maraton. Jsem zvědavá, kde budu v životě za další dekádu. Co v ní prožiji. Těším se, co všechno na mě ještě čeká... Pokud budu zase tady, při třicátém čtvrtém ročníku Pražského mezinárodního maratonu a stále v poklusu, bude to bezva :-).