čtvrtek 25. ledna 2018

Budějovický T1 maraton 2018

Léto 2017
 
Vymýšlím, jakou netypickou běžeckou akci si dát v zimě :-). Místo Lipna volím raději teplo pavilonu v Českých Budějovicích. Od předcházejících ročníků, konaných v podzemních garážích, mě odrazoval jejich typický odér. Výstaviště se mi tak oproti nim jeví jako o poznání vhodnější lokalita.
 
Pondělí 15.1.2018
 
Pokouší se o mě Gustíkovo střevní viróza z minulého týdne :-(. Snad to bude brzy dobré.
 
Úterý 16.1.2018
 
Jím na střídačku suchary s rýží. Největší odvaz pro mě momentálně představují piškoty.
 
Středa 17.1.2018
 
Jsem sice unavená, večer se však konečně začínám cítit líp. Prohlížím si fotky pavilonu T1.
 
Čtvrtek 18.1.2018
 
Zdá se mi sen o tom, jak běžíme v malé tělocvičně na asi třicetimetrové členité trojúhelníkovité trase. Vejde se nás na ní jenom deset, proto se po hodině střídáme. Závod se nám takto dosti protáhne... Ráno, uff!
 
Pátek 19.1.2018
 
Z práce honem vyzvednout Augustýnka ze školky, nachystat věci a vyrážíme na jih :-). Holt prostě nejsem mamina, co o sobotním dopoledni stojí u plotny a šůruje ;-).
 
Sobota 20.1.2018
 
Pohled z okna na přes noc napadlou sněhovou nadílku mě příliš netěší. Ale cesty jsou již parádně protažené, takže po nich kočárek jede bez problémů.
 
 
Vše trefuji bez mapy. Jsem tu už skoro jako doma :-).
 
 
Při příchodu na místo konání propukám v hlasitý smích :-D. To byl zase nápad...
 
 
Nutno podotknout, že počasí vyšlo naprosto perfektně, zrovna když venku leží ten nejošklivější sníh, v němž se i pouhá chůze stává nepříjemnou záležitostí. Opouští mě nervozita. Těším se :-). Nepojímám to jako maraton, nýbrž jako závod na sto pět koleček. Budeme jako formule v nějaké počítačové hře :-).


Neustálé proplétání se davem mi místy velmi evokuje Pražský mezinárodní maraton. "Do háje!" ulevuje si Dan Orálek. V zatáčkách lze snadno nabrat metry navíc. Nejhorší mi připadá ta zhruba v polovině. Slušný nápor pro kolena :-(.


Od startu držím první místo v kategorii. Běží se mi dobře, což ovšem netrvá dlouho :-(. Je to na palici. Postupně nestačím na Lenku Horákovou s Olgou Lebedovou, které si své tempo dokázaly rozvrhnout výrazně lépe než já. Nyní se tedy soustředím na udržení kilometrového náskoku před Kateřinou Kašparovou, přítelkyní Ondry Veličky (aneb není nad to sdílet se svým partnerem společnou vášeň :-)). Moc si přeji, aby tenhle náš bláznivý víkend neměl bramborovou tečku :-).


Chvilkovou krizi zahání vědomí, že mě od cíle dělí pouze osmdesát koleček :-). A pak také "Macarena". Já bych se vůbec nebála ty devadesátky ❤️ zesílit ;-).

"Zbývá nám jenom dvacet kilometrů." "To už je za rohem." Ti ultramaratonci :-).

Kačka běží fantasticky. Rezignuji :-(. Mým jediným cílem se stává absolvování závodu bez jediného zastavení. Mám bolavě otlačená obě chodidla. S blížící se poslední třetinou je jasné, že to tady mají změřené opravdu správně. Je to maraton. Au! Posledních čtyřicet kol bych si klidně nechala na zítra. Škoda, že to není jako v tom snu :-(. Kroužíme dokola, pořád ti samí lidé, jde mi z toho hlava kolem :-(. Je mi špatně. Cítím arašídovou raw tyčinku. Dnes si na ní osobní rekord stejně jako před dvěma týdny bohužel nezaběhnu. Mám dost. Nyní mě předbíhají i ti, jimž jsem doposud sázela jedno kolo za druhým :-(.


Na závěrečná kola se v pavilonu objevuje můj Gustík ❤️ :-). Musela jsem na něj se svým doběhem do cíle přece počkat :-). Děkuji Ivče za úžasné pohlídání! Zežloutnutí mého jména na tabuli mi přináší nepopsatelnou radost! Značí totiž poslední kolo, po jehož dokončení následně zezelená. Vysvobození z utrpení.

3:37:07 hod. Po mých poporodních maratonech trošku zklamání... Výsledku si nicméně vážím, protože jsem bojovala, i když mi to zrovna nešlo. Dnešek mě mentálně posílil a posunul zase o kousek dál :-).

Stejně jako v Hradci se mi bezprostředně po dokončení motá hlava a dělá zle :-(. Prohřívám se asi dvacetiminutovou sprchou. Sedím, načež začínám pomalu jíst a přicházet zpátky k sobě.

Dostavuje se ten krásný pomaratonský pocit :-). Řehtám se a snažím se ho nabažit než za pár dnů vyprchá. Zvu Gustíčka na zmrzlinu, když už jsme v těch Českých Budějovicích... :-)


Jeho "Maminka ťapitala dokola," mě naprosto dostává :-D. O to víc, když nás vzápětí s chutí napodobuje :-).

sobota 13. ledna 2018

Desítka v Bezručáku 2018

Sobota 6.1.2018

Při předzávodním rozklusání potkáváme za krásného, téměř jarního počasí v Bezručáku hodně běžců a spoustu milých lidí, kteří mi svými úsměvy dodávají radost :-) ❤️. Úspěšně odolávám lákavé myšlence protáhnout si to až na Kameničku... :-D

Neděle 7.1.2018

Nebe je zamračené, ale neprší. Teploměr ukazuje pět stupňů Celsia. Cítím se unavená, mám těžké nohy. Vůbec se mi nechce závodit. Zase se honit :-(. Nejraději bych se šla jen k klidu proběhnout. Návrh vybodnout se na to ovšem rezolutně zamítám. To zase né! Na Desítce v Bezručáku nemůžu chybět :-). Ideálně kdyby se konala až tak za týden a já do té doby odpočívala...

Výhodou bydlení dvě stě metrů od startu je skutečnost, že se nikam nemusíte balit. Riziko naopak spočívá v tom, že lze poměrně snadno zmeškat start závodu. Ještě sebrat prádlo, uklidit tohleto, támhleto, ... :-D

Klíče si opět bedlivě střežím, aby se mi ten letošní ročník opět neprodražil. Při našem aktuálním stokorunovém denním rozpočtu pro dvě osoby by to byla docela legrace :-D. Tak si pro změnu zase hlavně nezapomenout čip :-).

Po rozběhání se jdu trošku vysvléct. Přece jen kolikrát se člověku naskytne příležitost vyrazit si v lednu ven v kraťasech? ;-)

Startovní pole čítá úctyhodných tři sta dva účastníků. Hladký povrch bez jakéhokoliv sněhu nahrává rychlým časům.


První kilometr absolvuji za Zuzkou Rusínovou. Zdá se mi, že běží nějak pomalu... :-D Druhý pak s Evčou Slavíkovou. Ovšem i ona se mi brzy začíná vzdalovat. Loňské Lovosice se dnes opakovat nebudou. Pouštím jí... Škoda :-(.

Po zbytek závodu tak zůstávám sama. Zdeněk, přejíždějící na kole k jednotlivým kilometrovníkům, nám hlásí mezičasy. Záměrně si neberu hodinky, aby mě údaje z nich zbytečně nevyváděly z koncentrace. (Nicméně v rámci zpětné analýzy data o průběžných časech miluji. Stejně jako veškerou statistiku.) Po informaci na šestém kilometru mi to v hlavě malinko pracuje.

"Dupej, už je to jenom z kopce!" No právě. Když já to již dolů moc neumím. Nedokážu to prostě rozjet naplno. Jako kdybych byla nějaká zabržděná :-(. V posledních třech kilometrech už navíc vůbec nemůžu.


Podél spodní části trati nám fandí dost lidí, někteří z nich i jmenovitě přímo mě. Já to teď v závěru nemůžu vypustit.

40:32 min. Osobní rekord. Drsné, že? :´) (To je můj čas, té tlusté pomaloběžkyně.) Makat, věřit (si) a maximálně si to užívat ;-). Mezi silně nabitou konkurencí obsazuji čtvrté místo v kategorii. Při následné tombole pak nic nevyhrávám. No vida :-).

Počátky/Pečky těším se na vás. A také na únor, na březen, na duben, ... na všechno :-). Děkuji za ty krásné okamžiky, co mi život přináší :-). I za ty méně krásné, díky kterým si člověk vždy uvědomí, že nic není samozřejmé.

pondělí 1. ledna 2018

Silvestrovský běh "Benedikt 2017"

Neděle 31.12.2017

Byť mě dosti lákal chebský happening, volím nakonec opět silvestrovskou klasiku v Mostě.

Sportovní klání zahajuje trio nejmladších chlapců, včetně Augustýnka :-).


Tři dvoukilometrové okruhy vedoucí po stezce kolem vodní nádrže Benedikt představují rychlostní trénink na závěr mého vánočního soustředění.

Po včerejším jednodenním sněhu nezůstala ani památka. Žádný kopec a jenom šest kilometrů :-). I když mám z pátečních Teplic velmi namožená stehna (v přední straně pravého se mi při každém kroku ozývá silná bolest a obyčejný dřep se pro mě stává náročnou záležitostí), těším se :-).

Ranní déšť ustává a my jdeme na to.


Po startu vystřeluji, načež si připadám jako auto s prázdnou nádrží, které nejde rozjet. Chci si pomoct rukama, ale jsou úplně vysílené :-(. I přesto se snažím běžet co nejsvižněji. Z žen nestačím akorát dvěma domácím rychlicím.


Žádnou možnost, kde zabloudit, trasa nenabízí, takže si pro tentokrát svoje třetí místo ponechávám :-D. 24:45 min. Nejspíš (určitě) osobní rekord :-).

V zázemí jídelny základní školy účastníkům poprvé nevydávají párky s chlebem. Což mi tolik nevadí, ale dokonce ani čaj už není :-(. Říkám Jirkovi Patíkovi, že jsme nejspíš běželi moc pomalu :-D. Příště budeme muset asi trochu přidat ;-).

V tradiční tombole vyhrávám, načež si z nabízených cen vybírám sprchový gel. Ježíšek mi totiž letos žádný nepřinesl, a tak se hodí :-). Člověk už si chvíli myslel, že by třeba konečně mohlo přijít to štěstí v lásce, zatímco ono se stále drží ve hře :-D. Tak třeba v následujícím roce...

Přeji v něm všem především pevné zdraví, protože to je základ. Ostatní pak přijde také ;-). Milujte se, radujte se, hlouposti házejte za hlavu a žijte každý okamžik naplno! :-)