Jak vypadá Milada v zimě už vím. Nyní nadešel čas poznat ji v období propukajícího léta.
Při pohledu na Denisu Rosolovou s miminkem v náručí se zase o něco víc nemohu dočkat toho, až budou letos padat kaštany :-) ❤️.
Ze vzdáleností si vybírám tu prostřední - desetikilometrovou distanci.
Výborná bubenická show mladé chlapecké formace mi vlévá do žil novou krev. Lehké nohy, krátký krok, … je v nich síla :-D. Škoda jen, že přede mnou běžící Martinu Ďáskovou, jejíž náskok delší dobu stahuji, již nepředstihnu. V samotném závěru už toho mám také celkem dost.
Že budu v šestém měsíci běhat by mě napadlo, ovšem že v něm budu předbíhat chlapy a umístím se na pódiu už opravdu ne. Při pohledu na výsledkovou listinu mi zády projíždí mráz, oči sklovatí. Ano, jsem nejlepší. Ne pro něj, nýbrž pro sebe ;-).
Pořadatelé připravili závod v hezkém prostředí s krásnými medailemi pro všechny jeho úspěšné absolventy, nicméně některé oblasti zaostávaly: chybějící značení pro odlišné tratě před cílem, vleklé dvouhodinové vyhlášení, k pití pouze voda (v horkém počasí si tělo žádá i ionty). Milada není špatná, avšak příště znovu opět rozhodně jedině na #ČBhalf ❤️. Hodně mě mrzí, že v kouzelné metropoli jihu Čech dnes nejsem. Ale asi to tak všechno mělo/má být :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat