Cyklistika pro mě nepředstavuje úplně obvyklou disciplínu, a tak se zabývám tím, co si vzít s sebou a na sebe. Největší starost mám hlavně o to, abych nepíchla. Všechno ostatní pak bude jen bonus :-).
Málo spánku, uplakané oči, … pohyb na čerstvém vzduchu vždycky svědčí. Zatažená oblaka nad hlavou, vítr ve vlasech. Krušné hory dají krušné noci zapomenout.
V polovině cesty do Jirkova mi padá řetěz. A už je to tady! Dobrý, s tímhle si umím poradit ;-).
Po startu se na chvilku vykrystalizuje skupinka. Tvořím peloton společně s pánem na retro kole se zpětným zrcátkem, menší paní, koloběžkářem a holkou na treku, které do kopce sice ujíždím, vzápětí se však při sjezdu dostává zpátky přede mě, dokud nepřijde další stoupání. Klasika. Jenže ona neveze v bříšku poklad ❤️ :-).
V sedle bicykelu vnímám terén snad daleko víc než při běhu.
Pokud vám někdo nevěří, pořád závidí, že se věnujete tomu, co vás baví, kritizuje veškerou vaší činnost a posílá pouze trápení, je třeba se od něj úplně distancovat. A můžete s ním čekat třeba deset dětí.
Bolí mě zadek a nohy. Mám to mezi nimi docela zmasakrované, takže si v sedle neustále hledám novou pozici. Jak jsou nahoře ty dolní končetiny ze zátěže celé jalové, nějak se jim nedaří se pořádně rozjet :-(.
V poslední čtvrtině vylézá sluníčko. Frčím po silnici dolů a užívám si to. Bez sedmnáctikilové zátěže v podobě Gustíka na sedačce, s nímž jsem drandila loňské léto, to sviští opravdu pěkně :-).
Zvládla jsem celou trasu bez jediného zastavení. Ustála smyk na písku i vjezd do vysoké trávy.
Může přijít v šestém měsíci těhotenství i druhá bedna z jiného sportovního odvětví? Může ;-).
Domů vyšlapávám ještě jeden kopeček. Je mi fajn :-). Následuje sprcha, míchaná vajíčka, jahody s jogurtem, noviny, v televizi tenis, … takhle to mám ráda :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat