Předpověď počasí hlásí na sobotu horkých třicet čtyři stupňů Celsia :-(. Jsem z toho nervózní jako sáňky v létě.
Čtvrtek 13.6.2019
Místo dvou tréninků absolvuji pouze jeden. Druhou fázi obstarává spánek ;-). Jinak (nejen) samou nedočkavostí nemohu dospat.
Pátek 14.6.2019
Běží se mi dobře, a tak si přidávám navíc dva kilometry. Nevím však, zda se jedná o úplně dobrý nápad...
Lili v noci zběsile kope: "Mami, tak už se na něj konečně vykašli! Vždyť za nic nestojí!" Moje holčička ❤️ :-). Má pravdu. Ty děti jsou kolikrát mnohem dál než my všichni dospělí dohromady. Příliš toho nenaspím :-(.
Sobota 15.6.2019
Den mých narozenin. O tom, že by mi na RunCzechu někdy hráli "Happy birthday" se mi ani nesnilo :-).
Desátý ročník olomouckého půlmaratonu, na němž jsem ani jednou nechyběla. Batůžek si proto tentokrát vyzvedávám v modré barvě symbolizující věrnost. Mezi třiačtyřiceti účastníky, kteří místní nejúžasnější půlmaraton ❤️ také ani jednou nevynechali, figurují jenom dvě ženy: já a Petra Kamínková :-). Dárek v podobě krásného trička a společného předstartovního focení představují příjemné zpestření. Děkujeme :-).
V koridoru ráda potkávám Jitku Fojtkovou. Proběhala skoro celé těhotenství. Má pětiměsíční holčičku a normálního milujícího partnera. Vždycky mi byla inspirací.
Zdeněk na startu po měsíci, co nás neviděl, září jako vánoční stromeček. Po vyběhnutí mě míjí zcela bez povšimnutí. Jsem v šoku. "Výkon je pro Tebe víc než zážitek, viď?" Já to mám přesně naopak. Dlouho se dušoval, jak nás doprovodí a v cíli následně požádá o ruku... "Poběžím s Tebou." "Běž. Sám víš, co je pro Tebe v životě důležité." Ví. Zaběhnout čas deset minut za osobákem, namísto doprovodu dcerky a ženy, jenž jí nosí pod svým srdcem. V mžiku mizí v dáli...
Bolí to tak strašlivě moc :´(. Chce se mi plakat, pociťuji uvnitř sebe nepříjemné pnutí.
Každá rána nás přece v životě nějakým způsobem posiluje a posouvá dál... Mám jasno. Stojí mě to jen oceán slz a trápení. Alespoň už mě nikdo nebude neustále kritizovat a obviňovat ze všeho, včetně toho, že voda teče z kopce dolů a ne nahoru. Skončí ty nekonečné naschvály, lži a urážení.
"Katchi…" Zní v Hejčíně zase ta moje rozchodová. Olomouc ❤️ skutečně léčí :-).
V druhé polovině trati panuje svěží večerní vzduch s vánkem. Naprosto to ze mě spadlo. Jsem najednou uvolněná (a spokojená) :-).
Zanedlouho už je to tady, probíháme Smetanovy sady :-). Jedinečný okamžik nabitý obrovskou energií, z něhož pak čerpám celý rok. Vidím zde Gustíka a maminku, která dnes i možná sleduje čelo ženského pole.
"Jste krásné a skvělé!" A i krásní a skvělí (až na jednu sebestřednou výjimku plnou zla).
Dlouho jsem neměla v oku ionťák.
"Jeď, jeď, jéééď!" Jedu ;-). Poslední kilometry představují obrovskou euforii. Emoce, které byly doposud potlačovány trápením, pracují. Letím :-). Běží se úplně samo ❤️. Neskutečná atmosféra. Fantastičtí fanoušci nás pohánějí vpřed. Radost. Euforie. Opouští mě napětí uplynulého půlroku, jestli to zvládnu.
1:50:00 hod. Můj jubilejní padesátý půlmaraton. V porovnání s Karlovými Vary mám o měsíc později jedno kilo nahoře a dvě minuty dole. Nic neočekávám, jen poslouchám své tělo a hlas srdce.
V hanácké metropoli jsem běžela s kočárkem i bez něj. V šestém měsíci těhotenství, i šest týdnů po porodu. V osobním rekordu za hodinu třicet i dvě dvanáct.
Neděle 16.6.2019
Z mostu na třídě Kosmonautů sviští do řeky Moravy poslední artefakt. "Hele Gustí, tam šplouchla asi ryba!" Asi jo ;-).
Kde budu za dalších deset let? Kolik nás tu bude na tom mostě stát? Jsem zvědavá, co prožiji a vykračuji tomu vstříc :-).
Pondělí 17.6.2019
Být sama s miminkem v bříšku je jedna z hodně bolestivých situací :´(. Nedaří se mi tohle těžké období překonat. V házení věcí za hlavu bych obsadila poslední místo :´(.
Žádné komentáře:
Okomentovat