Po tomhle závodě, konaném v romantických zákoutích petřínského parku, pokukuji již od roku 2017, kdy zde vyhrál Ondřej Fejfar.
Pro letošek pořadatelé lehce upravili trať, když trošku ubrali na její obtížnosti. V šestém měsíci tedy nic nebrání tomu vyndat ze skříně trailové boty a vyrazit ;-). Potkáváme tady Čendu, takže nás stejně žádná rovinka dozajista nečeká :-D.
Zezačátku jde přede mě spousta lidí, ale postupně se startovní pole trhá a já se posouvám vpřed. V parádních terénních sebězích to momentálně nemohu pouštět úplně hlava nehlava. Sundávám si sluneční brýle a dávám pozor. Zároveň se moc těším do Liberce ❤️ :-).
Vybíhat všechna ta stoupání bolí jako čert, ale je to krásné :-). Zlaté schody na Vítkově! Jsem na sebe pyšná, že jsem ani jednou nepřešla do chůze. Příliš se mi nechce do cíle, jak rychle ta krátká, pětikilometrová trasa zase utekla... Ve finiši ještě předbíhám ženu v černém tílku, jenž se celou dobu pohybovala přede mnou.
Obsazuji páté místo mezi ženami, vzdálené jen minutu od bedny. Je mi hezky :-). Příště chci znovu. Dvě kolečka, dvě děti ;-).
Protože tu chybí běh pro nejmenší, připínám Gustíkovi na tričko svoje startovní číslo, abychom společně absolvovali jeden malý (mnou vymyšlený dětský ;-)) okruh doplněný o krásné výhledy na Prahu.
Při relativně malém závodě o sto padesáti účastnících velmi pozitivně překvapuje naprosto perfektní organizace, které není co vytknout. Fungující úschovna (o níž propozice mlčí), půjčování běžecké obuvi Mizuno, opičí dráha, kvalitní moderátorský výkon Standy Bartůška, příjemná hudba, časopisy, termínovka, zmrzky od Hollandie, výborné rizoto... Gustík (mi) snědl dvě :-D. Dokonce i možnost využití toalet se sprchami. Bohužel však v objektu strahovských kolejí, jemuž bych se opravdu raději vyhnula ;-). Bylo to SUPER! Ať žije Petřín!
"Nesnaž se hledat pravidla a vnímej, co vyhovuje Tobě. Je důležité najít svoji cestu a nenechat se při tom svazovat nějakými očekáváními." ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat