Úterý 2.6.2026
Po bakalářské práci jsem si myslela, že na svojí závěrečnou práci už nemůžu dostat krásnější posudek. Můžu :-).
Středa 10.6.2026
Moje spolustudentka ❤️.
Čtvrtek 11.6.2026
Mgr. ;-). Nejcennější pro mě jsou slova, že víc takových studentů jako já ❤️.
V deset hodin večer ležím v posteli a nemusím se učit. Neskutečné :-).
Pátek 12.6.2026
Na Moravia Sport Expo zavítaly školy, takže je tady spousta dětí. Stelinka si zkouší různé sporty. Následuje beseda s elitními atlety, krmení kačenek a zmrzlina.
Místní svůj "maraton" milují a těší se na něj ❤️.
Sobota 13.6.2026
Tři čtvrtě hodiny před pětikilometrovým závodem se spouští slejvák. Z dámské šatny každou chvíli opatrně nakukujeme ven a kontrolujeme situaci. Než déšť zeslábně, uvnitř se mezitím alespoň protáhnu.
Na startu už neprší, je teplo. Mokré kostky po dešti však kloužou. Chybí mi rychlost a odpočatost, co se dá dělat. Tratí, provoněnou lipovými květy, běžím, jak se dá. Na obrubníku smutní z čela odpadlá běžkyně. Přichází závěr po kostkách, vrcholící stoupáním k cíli.
Nakonec to bylo docela fajn. Jsem rozběhaná.
Rektorský pohár jsem letos nevyhrála. Ta radost, když se rozdrnčí telefon, že se mám dostavit k pódiu, ta se dnes nekoná. Zvítězila slečna, která mě předběhla o parník. Do očí se mi derou slzy. To je sport.
Banán, ovesná kapsička (těm dětem to vůbec nesladí), sójový suk, voňavá sprcha a jsem zpátky na Horním náměstí. Podruhé stojím na startu a tentokrát slzy tečou proudem. Můj jubilejní stý půlmaraton. Padl tam, kam padesátý.
Nemůžu už po padesáti metrech. Je to utrpení, očistec. Těžké nohy, nejde to. Snažím se jen nějak vydržet běžet.
Panuje teplo, příjemně pofukuje. S elitním startovním číslem se mezi námi pohybuje letošní republiková šampionka v maratonu. Po deseti kilometrech si omylem chrstám vodu do ucha. Že jsem se tu v předchozích dnech tolik proháněla. Když ono mi to v Olomouci pokaždé létá. Na šestnáctém kilometru si jeden z vodičů na hodinu a čtyřicet minut bere colu, druhý pivo. To se mi nelíbí, alkohol na trať nepatří. Navíc do rukou vodiče, který jde příkladem. Colu bych si ale dala. Vodič ji i nabízí, jenže už mi utekl. Mám hlad.
Po doběhu mě chytají křeče v břiše. S časem nejsem vůbec spokojená. Pětka mě podle mě stála pět minut z času půlmaratonu. Dávám si sprchu. Prodírám se davem nejprve pro sladkou Mattoni (běžela jsem dva závody, můžete mi nalít plný kelímek ;-)) a vzápětí zpět na druhou stranu pro nejlepší zmrzlinu. Jinou nechci.
Stelinka se probouzí. Fandíme a čekáme na poslední závodnici Janču. Už se nespěchám učit a nejsem nervózní jako před dvěma týdny v Českých Budějovicích. Můžu v klidu zůstat a užít si atmosféru ❤️.
