Na Vítkově s nepotěšením zjišťuji, že jsem si doma zapomněla čelovku :-(. Budu to tedy muset zvládnout i bez ní.
Z dívek, co mají dýkou probodnuté hlavy, nemám příjemné pocity.
Ve startovním koridoru se spolu baví dvě ženy: "Jseš rychlej, nebo normální zombík?" "Akorát. Jak kdy..." :-D
Světly ozářenou večerní Prahu odtud máme jako na dlani ❤️.
Celou pětikilometrovou trať si užívám. Pořádná prověrka přichází na krvavém schodišti následovaném prudkým stoupáním k ZOMBIE hradu.
Do cíle dobíhám na celkově čtvrtém(!) místě. Jenom tři muži se stihli s nástrahami strašidelného okruhu vypořádat dříve než já. Bylo to super :-).
S cenou v podobě kebule plné lízátek od hlavního partnera závodu je Gustík nadmíru spokojený. Jo, občas to maminčino ťapitání není úplně k zahození ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat