Nebýt Michala Luxy, vyběhnu na trať s cizím startovním číslem! Při jeho vyzvedávání jsem si totiž vůbec nevšimla skutečnosti, že si beru jiné :-o.
Po zaznění startovního výstřelu jsem celá nějak zaseklá :-(. Neběží se mi ani zdaleka tak dobře jako včera večer v Praze.
V posledních třech letech, kdy se tohoto mosteckého závodu účastním, měla trasa pokaždé jinou podobu. Letošní varianta mi připadá nejdelší a nejlehčí. K mému překvapení však, v porovnání s předchozími roky, vede z drtivé většiny po asfaltu. Kolem jezera vznikla perfektní cyklostezka a já si na to přitom u Verči zapůjčila krosové Salmingy…
Na trase čekají celkem tři stoupání. Zhruba v polovině první zahřívací, krátce na to druhé trošku brutální a v závěru třetí travnaté. Jinak se jedná o romantickou rovinku okolo jezera. Nad našimi hlavami se za doprovodu větru a jemného poprchávání černají zatažená mračna. Nádhera :-).
V poslední čtvrtině mi běh znepříjemňují těžké nánosy bláta přilepené k botám a na noze se uvolňující čip.
Cílový doběh trojice nejrychlejších žen z kategorie do třiceti devíti let pak naprosto totožně kopíruje loňské pořadí. To se nezměnilo ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat