V závodě chlapců na sto metrů Augustýnek ještě v polovině trati vede. Vzápětí ho však bohužel sráží k zemi vedle něj běžící a svojí dcerku vehementně podporující maminka... :-( Než se stačí zvednout, přežene se kolem něj velká část startovního pole :-(. Nakonec je z toho druhé místo.
Oproti mým předchozím kláštereckým účastím se tentokrát rozhoduji běžet pouze delší trasu měřící sedm tisíc šest set padesát metrů.
Nemůžu vůbec rozhýbat nohy :-(. Spala bych. Já se po startu snad nerozběhnu... To zase bude.
Ale jo, nevím sice jak, ale běžím. Po pár stech metrech se dostávám před doposud vedoucí Petru Kadeřábkovou. Sešlo se nás tady docela hodně z těch, co včera štafetili na Kamenčáku :-).
Tři okruhy, v každém tři stoupání. Dolů protáhnout krok, nahoru ho naopak zkrátit, zvýšit frekvenci, zintenzivnit práci paží.
"Do toho! Do toho!" úžasné povzbuzování od Gustíka s Majdalenkou narušuje mojí koncentraci před dalším zdoláním zámeckých schodů. Usmívám se ❤️. Připadají mi nějak snadné. A když se mi náhodou některé pasáže jeví těžké, řeknu si, že to přece není Liberec ;-).
Podařilo se mi setřást dva muže, s nimiž jsem se chvilku přetahovala. Zároveň navyšuji svůj náskok na Gabi Korbášovou, průběžně druhou v pořadí žen vytrvalkyň. Jak jsem si předtím nedovedla představit závodění, tak se jím teď hezky bavím :-).
Včera jsem absolvovala perfektní trénink intervalů, dnes kopců. Večer pak přichází na řadu regenerační výklus v nádherně barevném podzimu ❤️. Uvolnění nohou, odpočinek, načerpání nové energie :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat