Jet s Claudií Pechstein v jednom závodě byl vždycky můj sen... A o jejich plnění život přece je ;-).
Vzhledem k nedělnímu deštivému ránu to však vypadá, že budu muset svojí účast v dnešním inline maratonu nejspíš zrušit, neboť na tomhle, vodou smáčeném, povrchu bych se mohla jen tak akorát přizabít. Jdu tedy raději na H.E.A.T. V poledne se ovšem počasí umoudřuje, a tak vyrážíme směr mostecká Matylda ;-).
"Všechny ženy startují zepředu," vyhání mě pořadatel ze samého chvostu startovního pole. "I ty úplně nejvíc amatérské?" "Ano, i ty úplně nejvíc amatérské," ujišťuje mě sympatický muž ve žluté bundě. Kromě sebe zde nevidím nikoho jiného na bruslích s malými kolečky... Šmankote, kam já to zase vlezla? :-D Čeká mě desetkrát objet jezero, abych pokořila dvaačtyřicetikilometrovou vzdálenost. Doposud jsem ujela nejvíc třicet dva. Loni s kočárkem. Letos na nich stojím teprve potřetí... Nutno tedy podotknout, že odvaha mi ve čtvrtek, kdy jsem hradila registraci, vskutku nechyběla. Když já si v tu chvíli říkala, že na otupění mysli a posílení bolavého srdíčka to bude super věc.
Trošku mi teď nějak schází to optimální mentální nastavení. Úplně si nevěřím. Pociťuji respekt k neznámému. Vždyť já ani brzdit pořádně neumím :-(. Tady u mě stupně vítězů nehrozí. Ani náhodou! :-D Nic neočekávám, jsem prostě hobby závodnice :-).
Hned v první zatáčce jsou všechny holky v čudu :-(.
Připomíná mi to moje dětská léta, kdy jsem byla tou tlustou, poslední, s nejhorším vybavením a bez jakékoliv známky talentu. Ale zároveň i tou, která nejvíc CHTĚLA ;-).
Po dvou okruzích se uklidňuji skutečností, že mám za sebou úspěšně již pětinu závodu ;-). Je to jako kdybych třeba doprovázela nějakého maratonského běžce. Ale hlavně, nejedná se o čtyřiadvacetihodinovku ;-).
K mému překvapení (potěšení) zvládám jednotlivá kola stále zajíždět pod dvanáct minut, což by znamenalo cílový čas pod dvě hodiny! Kdyby se mi to podařilo, byla by to paráda :-).
Postupně přicházím na kloub rychlobruslařskému pravidlu ohledně předjíždění. Uhýbá se doprava ;-). Docela mi to evokuje cyklistiku. Vystoupit si z vláčku, ohlédnout se za sebe, vrátit se zpět. Peschi pořád něco povídá :-).
Ostatním to parádně sviští, zatímco já dřu. "We love to skate ❤️."
Na vlastní kůži poznávám tempo běžeckého půlmaratonského světového rekordu.
Po mých šesti kolech dokončují závod dva nejrychlejší muži. Ruku v ruce :-).
Takhle dobře jsem si snad ještě nikdy nezabruslila :-). Možná bych si střihla i to ultra :-D. Bavilo mě to. V cíli mám velkou radost z toho, že jsem to DOKÁZALA :-). A dokonce ani nebyla poslední (bramborová od konce ;-)). Předjela jsem mimo jiné i pána z klubu "Běhneníjenoběhání". Svatá pravda ;-).
Jídlo už na mě bohužel žádné nezbylo, takže budu muset příště přidat krapet do kroku. Myslím si, že na těch profi bruslích bych mohla být o něco rychlejší ;-). Ježíšku... :-D
Odcházíme k autu, když v tom v dálce najednou slyším svoje jméno!!! Sedmnáct let běhám a první medaili z republiky získávám v inline bruslení :-D. Dva dny po sobě bedna a pokaždé v jiném sportu! :-D :-D :-D Už nejsem pouze běžeckou maratonkyní ;-).
Tohle tušit, tak jsem se na to i trošku víc kulturně oblékla. Učesala...
Bylo to celé takové spontánní, nečekané, hezké :-). Řehtání mi vydrží až do večera, kdy na mě znovu padá smutná nálada.
Žádné komentáře:
Okomentovat