úterý 4. září 2018

Chomutovský půlmaraton 2018

Sobota 1.9.2018

Ačkoliv Chomutovský půlmaraton nebyl pro letošní rok sice v plánu, nakonec však přece jen poslouchám HLAS SVÉHO SRDCE ❤️ :-).

 

Rodina :-). To nejvíc na světě ❤️.

Předzávodní rozklusání v parku se úplně bez mrknutí oka neobchází. Trošku mrkám... Loni jsem se zde totiž poprvé potkala s člověkem, který mi následně výrazně zasáhl do života.

Házím úsměvy po Němce Ulrike Schwalbe, kterou jsem zaregistrovala tento rok ve výsledkové listině českobudějovické RunTour, při níž stála na bedně - a to hned dvakrát! Sympaťanda :-).
 

Krok s ní zvládám držet pouze půl druhého kilometru, pak se mi začíná postupně vzdalovat.
 

Hlavou mi probíhají myšlenky a vzpomínky na to, co jsem tu kde a s kým zažila... Holt domácí trať :-) ❤️.
 
Pokud rádi běháte, cestujete, poznáváte, užíváte si, radujete se, sdílíte, … bez váhání vyražte na tenhle krásný půlmaraton. Máme ho opravdu moc povedený :-) ❤️.
 
Docela dlouho si děláme společnost s Péťou Watzkem. Salmingy, nó ;-). Jirku Kučeru předbíhám o kousek dřív než minule.
 

Běžím si v klidu, uvolněně, již tradičně bez hodinek, pouze podle vlastního pocitu. Jednoduše nic nehrotím. Jde to celkem dobře, jen by mi vůbec nevadilo mít ještě o něco víc rychlejší nohy.
 
Zatažené nebe, vítr. Oproti loňskému roku bych teď raději nežli do Kamenčáku, navíc vzhledem ke spánkovému deficitu z uplynulého týdne, zahučela do peřin.
 
Kilometr a půl před cílem se přede mě najednou dostává asi šestičlenná skupina rozhořčených běžců včetně Ulrike :-o. Někde si to zjevně bohužel nějakým nešťastným nedopatřením protáhli... :-(
 

Doběh do centra města pak představuje jedinečný zážitek ❤️. A protože Ulrike nemluví česky, hádejte, kdo dává v cíli rozhovory? ;-)


Místo ochlazovací zóny dnes frčí jednoznačně horké nápoje.

Stojím na nejvyšším stupínku, na pódiu umístěném na náměstí svého rodného města ❤️. I ty největší sci-fi sny se můžou splnit. A proto ani nadále NEPŘESTÁVÁM SNÍT ;-). Škoda snad jen, že ceny nepředával také Martin Zounar ❤️. "Někdy se vyplatí nechat ten kočárek doma, viď?" "Jo :-)."

 
Jsem moc pyšná na město, kde žiji, a na lidi v něm. Děkuji vám všem za tento báječný den, jak jinak než s úsměvem :-). Bylo to super.

Všechno, co se nám v životě děje, má nějaký důvod. Prostě to tak asi má být ;-).

Žádné komentáře:

Okomentovat