Pardubický vinařský půlmaraton 2023

Sobota 15.4.2023

Vzpomínám, jak se ještě v Pardubicích běhala tři kola, než organizátoři upravili trať na dvě.

Před třemi lety jsem to tady chtěla pojmout jako recesi a běžet s kočárkem, když se mi právě s ním podařilo pouhých třináct dnů po porodu splnit limit. Chtěla jsem upozornit na nízko nastavená ženská nominační kritéria a byla zvědavá na reakci Českého atletického svazu. Jenže mě tehdá přemohl nějaký bacil a zapůjčené oddílové tílko tak zůstalo netknuté.

Další účast mi vyšla až letos, kdy jsem republikový šampionát upřednostnila před Mědníkem. Honza se na to příliš nadšeně sice netvářil, prý je to naše osudové místo (vždycky přišel do restaurace zrovna v okamžiku, když jsme z ní jako poslední odcházeli). Nakonec je však pyšný, že jeho žena reprezentuje na mistrovství České republiky. Aby nebyl ;-).   

Formu nemám. Přijíždím zadarmo zamést. Nabraná kila už mě pěkně štvou:-(. Poběžím hodinu čtyřicet.

Nechce se mi rozklusávat. Úplně jsem tomu při práci s časomírou odvykla. Tak jen jdu.

Nevím, jestli mi ten emulzní odér chyběl. Dost mistrů závod brzy balí.  

Na metě deseti kilometrů číhá Zdeněk. Tak schválně, kolik? "Čtyřicet čtyři třicet pět." To není marné. Zkusím ještě zabojovat. Na začátku druhého kola se ovšem začíná ozývat pravé koleno. Dva měsíce po pádu to vypadá, že by tak za měsíc snad konečně mohlo přestat bolet.

Na chvíli mě předbíhá Simona. A to né. Nakopává mě tím k pěknému závěru. Odsouvám za sebe nějaké běžce, včetně dvou účastnic mistrovství. Nejsem poslední :-).

Tak né hodina čtyřicet, ale hodina pětatřicet. Škoda posledního kilometru a půl, kdy mi tuhly nohy. Mohlo to být pod. 

Svůj první letošní silniční půlmaraton mám rychlejší než loni, tak uvidíme, co sezóna přinese :-).

V cíli si z občerstvovacího stanu odnáším tvarohové a ovocné koláče, ale nevím na co, když právě zahajuji tu redukci. Asi místo čokolády :-D.