úterý 23. dubna 2013

Pardubický vinařský půlmaraton 2013

Sobota 20.4.2013

Ačkoliv půlmaraton startuje až v poledne, do Pardubic přijíždíme již ráno, abych se zároveň mohla zůčastnit lidového běhu Vaňka Vaňhy, který za to, že přelstil zubra, získal pozemky. Tento běh láká na start školní kolektivy soutěží o pět tisíc korun pro tři školy s největším počtem účastníků.

 

Po slavnostním zahájení, na němž se s námi pořadatel hned ve druhé větě loučí - dobré zahájení... - v devět čtyřicet vybíhá poměrně velké pole běžců na patnáct set metrů dlouhou trať. Nikde jsem se nedozvěděla odkud kam povede :-(.



Ale příjemně jsem se proběhla a v cíli, v davu převážně dětí, obdržela medaili se zubří hlavou s houžví v nozdrách, jakožto symbolem chytrosti a rozvahy, které přemáhají hrubou sílu, a hořické trubičky, které následně dávám Radimovi do ruky, aby je podržel než se přiobléknu, a on je mezitím instinktivně začne rozbalovat a strkat do pusy. Raději mu příště do rukou nic nedávat. Ještě jsme dle informací v propozicích měli dostat ovoce, ale to nebylo :-(.

Po odpočinku v občerstvovacím stanu na Perštýnském náměstí se vydáváme hledat nějaké úschovny. Na webu ani v propoziční brožuře, z níž asi tak osmdesát procent tvoří reklama, o nich není ani zmínka. Každopádně je nacházíme, takže tu jsou. Poté se přesouváme na Smetanovo náměstí, kde zanedlouho odstartuje půlmaraton. Vzhledem k tomu, že jsem přeběhaná, a proto zase nemohu prohánět žádný čas, rozhoduji se držet vodiče na dvě hodiny. To by dneska mohlo být tak akorát na pohodu :-).


Po půl minutě ticha za oběti útoku při mezinárodním maratónu v Bostonu je závod odstartován. Čekají nás, stejně jako v Plzni, tři sedmikilometrové okruhy. Vodič běží rychleji než má, klasika :-(. Navíc přebíhá z jedné strany ulice na druhou, neohlíží se kolem sebe, ale spíše na sebe. A tempo prý časem srovná, což nechápu, protože má u sebe věcičku, která mu v každém okamžiku říká jaké je aktuální tempo, takže se přece může srovnat ihned. První kolo s ním tedy odběhnu, ale pro zbývající dva okruhy už si lehce zvolním. Teď je to teprve paráda! :-) Krásně si běžím, počasí výborné, je chladno a trošku fouká. Trasa se mi také líbí. Je běhavá a "utíkací" až na poslední okruh, ve kterém mám pocit, že dvakrát po sobě probíhám stejnou pasáží. Asi počínající halucinace z nedostatku vody. Na okruh připadá jedna občerstvovací stanice a jedna osvěžovací, která je vcelku nanic. Nabízejí na ní akorát polosuché houbičky. Proč sem raději nedali kelímky s pitím? Pořadatelé mají štěstí, že dnes není hic jak v Hongkongu, ale stejně mám žízeň.

V prvním kole hraje hudba spíše k večernímu posezení k táboráku a ta moc nevyhecuje. Škoda, mohly ty naše holky utíkat ještě o minutu rychleji :-).

 

Ve druhém kole vyhrávají z reproduktorů Tři sestry, to už je lepší.

Mimo moje chápání se ocitají běžci, kteří si trať úmyslně zkracují, kde se dá. To snad není pravda! Apeluji na organizátory všech závodů, ať do každé zatáčky dávají kužele nebo pásky, ikdyž... i ty jsem je už viděla podlézat... Říkám si, kdyby tady stáli rozhodčí s bločkem a zapisovali všechny hříšníky, co s bločkem, to by nestíhali, s kamerou, tak nakonec zůstanou nejrychlejší běžci, co neriskují prize money a jedna zdena... Být sám proti sobě je tím nejhorším.


Vodiči na dvě hodiny zbývají poslední dva kilometry a já ho vidím jak běží osamocen... Kilometr před cílem pouliční hodiny ukazují za pět minut dvě, tak to dám. Trošku přidávám, takže předběhnu pár závodníků, a ve finiši tempo ještě vygraduji. Do cíle přibíhám ve dvě hodiny, ale protože odstartováno bylo o něco dříve, je z toho dva nula jedna.


V cíli medaile, ze stánku jablečný mošt s mrkví a od pořadatelů guláš, koláč a jablko, na které se z jedné strany stojí obrovská fronta, přitom z druhé strany nikdo není ;-). Chtělo by to se akorát ještě zabalit do fólie, aby člověk neprochladl, šatny jsou od cíle přece jen vzdáleny, ale bohužel nám je nenabízejí :-(.

Na to jak vysoké startovné jsem platila jsem čekala mnohem víc. Že se mi pravděpodobně jako jediné účastnici s lahví vína ve startovním balíčku nezavděčili, samozřejmě neřeším. (Kdo se más tím těžkým nesmyslem tahat?) Pozitivně hodnotím bezvadné, velmi ochotné a usměvavé pořadatele na prezentaci, stejně tak vystoupení mažoretek se super songem Álelůja :-). Negativně pak třeba jednoduché, obyčejné medaile naprosto bez šťávy nebo mizerné značení kilometrovníku, které bych při mistrovském závodu očekávala na vyšší úrovni. Poměr cena kvalita opravdu nic moc. Zvyšovat startovné umí každý...

Jinak samozřejmě pocity fantastické. Výlet to byl báječný!!! :-)


Po závodě sladovník a ve vlaku sushi...

Úterý 23.4.2013

Na webu pořadatele stále nejsou umístěny výsledky ani žádné fotografie. A Radimovi se zdá článek příliš krátký na to, kolik jsme toho prožili :-D.

Žádné komentáře:

Okomentovat