Půlmaraton v Ústí nad Labem nebyl letos vůbec v plánu, nějak se mi však podařilo prokaučovat prodej registrace a aby někdo běžel na moje jméno, navíc s "mojí efstovkou", to opravdu ne. Proč se nakonec nezúčastnit, když mi v tom vlastně nic nebrání? :-) Beru tedy Liluš a jedeme se provětrat.
Lilianka absolvuje svoji premiérovou jízdu vlakem. Cestou vyskakují vzpomínky na to hezké, co (mimo jiné) bylo :´(.
Mírovým náměstím se line hlas Freddieho Mercuryho. Super, no. Batůžek nechci. K čemu? Vždyť ho stejně nikdy nikdo nosit nebude. Je sice pěkné, jak mají různé barvy, ale děti v Africe z nich budou mít dozajista větší radost ;-).
Místo rozklusání by mělo proběhnout kojení, jenže miminko chce zrovna spát (ona si to určitě nechává až na patnáctý kilometr :-)). Přisává se až pět minut před startem. Ve startovním koridoru jsem ještě nekojila :-D. Hustý. Při představování Víta Pavlišty lehce zdvihá obočí. Jinak žádné vzrůšo :-).
Na velkoplošné televizi zrovna stojí v záběru Lili Fisikovici, ta moje leží v kočárku. Sklovatí se mi oči :´). Já to vážně všechno zvládla :-) ❤️. Utahuji culík, nasazuji černé brýle. "Všichni jste vítězi," praví pan startér. Jsme ;-). Jdeme na to ❤️.
První kilometr kecačka s Fandou Fialkou, aby to nepřepálil ;-). Načež se vedle mě objevují vodičky na hodinu a pětačtyřicet minut. Předpokládám, že se mi brzy vzdálí, ale ony ne. Jen si tak v poklidu ťapitají. Ostatně kombinace zelených praporků a zeleného kočárku se ukazují být správnou volbou ;-). Katka mi na občerstvovacích stanicích podává vodu. Obě holky odvádí skvělou práci 👍.
Běží se mi fantasticky. Mám v sobě spoustu energie. Pár týdnů po porodu se prý v těle ženy nachází tolik červených krvinek jako po užití erytropoetinu. Asi jo :-D.
Docela se musím brzdit, abych někomu nezajela nohy. Hodněkrát zpomaluji i za účelem upravení Liliančiny čepičky. Padá jí pořád do čela :-(.
Fanoušci, dobrovolníci, spoluběžci - všichni jsou naprosto ÚŽASNÍ. Tolik podpory a obdivu, co se mi od nich dostává. Děkuji všem! Moc :-). To mi od Liliančina otce nesmírně chybělo... Slýchala jsem pouze neustálou kritiku všeho, co dělám. Sprosté urážení týden po narození dcerky, kterou jsem zrovna držela v náručí, bylo poslední kapkou. Každý člověk má totiž právo na důstojný život. I já ;-).
Při seběhu z mostu Dr. Edvarda Beneše zbývá posledních čtyři sta metrů. V cílové rovince vnímám obrovský aplaus. Nastupuje neskutečná euforie s radostí. Tenhle silný ZÁŽITEK ve mně zůstane navždy. Díky za něj ❤️.
1:43:43 hod. Neuvěřitelné! Pouhých třináct dní po porodu. S kočárkem. Můj půlmaratonský season best :-).
Říkala jsem si, jestli ten listopadový půlmaraton v Mostě na autodromu nebude příliš brzy... :-D
"Limity neexistují."
- Ronen Ginzburg -
Překonat Ingrid Kristiansen, jenž zaběhla maraton tři týdny po porodu se ovšem nechystám. I když... :-D Po dnešku musím uznat, že by to bylo přinejmenším zajímavé.
Úterý 24.9.2019
Já bych si ten maraton snad skutečně střihla. Cítím se výborně :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat