Sobota 15.4.2023
Domů přicházím v devět večer. Po Superlovcích se mám s Honzou dívat ještě na Vyšehrad, takže vybalovat začínám až ve čtvrt na dvě. Pak sedám k počítači. Svačiny dělám o půl čtvrté a následně jdu do sprchy (až teď, v Pardubicích bohužel nebyly). Naspím sotva dvě hodiny :-(.
Neděle 16.4.2023
Být na pár hodin úplně (jakože fakt ÚPLNĚ!) sama je velmi lákavá představa, jenže venku svítí sluníčko a mně se mezi ty lidi chce. Chvilku přemýšlím, jestli si do Žatce jen nezajet na kole, ale né. Dva půlmaratony absolvované den po sobě se mi budou příští měsíc v Praze hodit ;-). Odvádím Gustíka na turnaj v judu a vyrážím :-).
S břichem plným tvarohového koláče (ne toho ze včera, jiného) a namoženýma nohama se poprvé vydávám na obrátkovou trať žateckého závodu.
Úvodní část vede po rekonstruované, kamínky posypané cestě. Až ji zalijí asfaltem, bude super.
Po sedmi kilometrech se profil mírně zvedá. "To je očistec." "Čtvrtina za náma." V obci Stranná čeká nejprve stoupání a hned poté prudké klesání, které dá cestou zpět v opačném směru zabrat.
Dlouhá hrubá silnice vedoucí k obrátce ve Vičicích se vleče.
Výběh ve Stranné nakonec není tak hrozný, jak se při seběhu zdál. Nahoře se ocitám raz dva a po zvlněné části následuje opět již jen terénní rovinka s kalužemi a kamením.
Po dvou třetinách se projevuje včerejšek a začínají mi docházet síly. Není tady Simona, co by mě vyhecovala, a tak není důvod se kamkoliv hnát. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo. S náskokem držím první místo v kategorii. V klidu si dobíhám.
Nášlapy tenkou seběhanou podrážkou na kameny v závěru bolí.
O pět minut pomalejší než včera. To jde. Trasa se mi líbila.
V cíli si dávám chmelovou limonádu. Sice smrdí jako pivo, ale je studená a jsou v ní bublinky.
Žádné komentáře:
Okomentovat