čtvrtek 21. října 2021

Klánovický 1/2Maraton - 10 km 2021

Čtvrtek 14.10.2021
 
Tentokrát začíná sranda již ve vlaku, a to v okamžiku, kdy si děvčátka špiní oblečení, co jim má vydržet po čtyři dny :-).

Pátek 15.10.2021

Brzké ranní proběhnutí probouzejícími se Smetanovými sady má své kouzlo. Stánkaři chystají další den podzimní flóry. Ve škole se vyučuje ekonomie s rekreologií, při níž si vymezujeme základní pojmy. Volný čas? "Můj kamarád má tři děti, takže u něj tohle momentálně bohužel neexistuje," škrtá přednášející ta dvě cizí slova, která rovněž vůbec neznám :-D. Přesun na sportoviště zvládám kupodivu rychleji než moji spolužáci, co mají auto a nemají děti :-D 👍. Následují tři hodiny sportovních her a večerní gymnastika, po níž padám únavou.
 
Sobota 16.10.2021
 
Krásný slunečný den. Dopoledne stíhám patnáct kilometrů běhu a hodinu plavání. Máme jiného pana učitele než minule, takže místo avizované záchrany tonoucího (chtěla jsem se přihlásit jako dobrovolník) trénujeme prsa. Celý život se marně pokouším osvojit techniku dýchání do vody. "Tak to konečně prolom a nauč se to!" nemazlí se se mnou vyučující. Plna odhodlání nořím se zapůjčenými brýlemi svůj obličej pod hladinu. Nabývám pocitu, že poprvé skutečně plavu :-). "Plavání učím už dvacet let, ale ty seš první, koho vidím plavat se zavřenou pusou," jsem vzápětí vyvedena z omylu. Inu, nořím i otevřená ústa a to už si ovšem skutečně začínám připadat jako opravdová profesionální plavkyně :-D. Na zápočet stejně poplavu znak ;-).
 
 
Při odpolední atletice nacvičujeme nízké starty. "Dobrý, akorát z těch bloků pořád startuješ jako do závodu na pět tisíc metrů." Však jsem vytrvalkyně, tak co chcete. Rychlá svalová vlákna už do mě nikdy nikdo nezakomponuje. Při skippingu mě zase chytá křeč v lýtku... Není to naštěstí tolik bolestivé jako v předchozím měsíci, ale opět se jedná o ten samý prudký pohyb. Skáčeme do písku a hážeme si s medicimbaly. To budou paže ;-)
 
Neděle 17.10.2021
 
Letos sice Klánovice nebyly zcela v plánu, ale nakonec jsem tu ;-).  

Lilianka běhá ve sportovní hale sem a tam jako divá, až najednou slyším její pláč. Řítí se ke mně se zakrvácenou spodní polovinou obličeje, zrovna když kojím Jasmínku. A sakra, budeme šít. Nebudeme, jedná se jen o kousnutý ret, uf.

Zavítal sem i tatínek holčiček. Vadí mu, že Lili hlídá někdo, koho nezná. Že brečí, že se vzteká. Dokonce se dokáže uprostřed obchodu svalit na zem a začít vřískat na celé kolo. Ostatně v jejím věku jsme toto uměli všichni. "Jenom počkej, já jim to u soudu všechno řeknu!" hrozí mi. Ve tváři se mu zračí zlověstný pohled, oči jiskří. Tak řekni, no. Stojím na startu celá roztřesená.

V Ústí to ve mně vřelo až do chemičky a jak jsem tam zaběhla.
 
 
Vidím zde tři výborné běžkyně. Záblesk mojí první případné klánovické bezbedny mě děsí. Jako že bych zítra neměla na snídani ten vynikající borůvkový koláč s tvarohem? To snad ne. Rozhodně nemeškám dnešní přednášku kvůli bramboře! Rvu se tedy, co to jde.
 

Nohy sice po včerejším programu trošku tuhnou, ale bojuji.


Po bezmála kilometr dlouhé rovince čeká cíl a v něm bezlepkové kokosky ❤️. Znovu traťák. Jsem ráda, že jsem přijela. Zítřejší snídaně bude super. Taková, co je pouze jednou za rok :-).

Úplně se bojím si dát expresně rychlou sprchu, aby zase nebyl sekec, že nejsem chvilku s holkama. V pohodě, leží hodinu na masáži. Té se přece musí využít, když tak těžce závodil a je zadarmo. Já na ní samozřejmě nemám nárok, to je jasný. Nevadí.
 

Lilianka zde absolvuje svojí premiéru :-).
 

"Na vlak se dři s dětma, napěchovaným kočárkem a těžkým batohem sama! Mě odvezou kamarádi autem." Jak jsem mohla s někým takovým počít dvě děti? Jestli ono není lepší mít v rodném listě prázdné okénko než tohle ho.....

Třeba mi tady ta smíšená štafeta vyjde někdy jindy. Prý se o ní musí napsat Ježíškovi. Budeme zase muset vyjet na Boží Dar 🍀.


Žádné komentáře:

Okomentovat