Jasmínka

Pondělí 19.4.2021

23:45 hod

Po sotva půlhodině spánku se ozývá první kontrakce. Cože, už teď?

Úterý 20.4.2021

Unavené, nevyspalé a hladové se mi uprostřed noci nikam cestovat opravdu nechce. Né! Každou chvílí se budím. Zmítají mnou početné živé sny, protkané bolestivými stahy, mezi nimiž vždy na krátko upadám do blaženého spánku. Lilianka se na mě tlačí. Ať už je světlo, ráno, den.

8:30 hod

Po odvedení Augustýnka do školky vyzvedáváme s Liliankou potvrzení u dětské lékařky. Na otázku sestřičky, kdy mám termín, se úplně zdráhám odpovědět, že porodím již dnes. 

U Augustýnka jsem nevěděla, jestli se během první doby porodní může nakupovat. Nyní už to vím. Míříme do Lidlu ;-). Ten Marseillský prací gel v akci mě tenkrát hodně mrzel :-D.

9:30 hod

Před domem Lilianka usíná. Honem poklidit nějaké věci, obout si běžecké boty a za jarního slunečného počasí, doprovázeného ptačím zpěvem, hurá do přírody načerpat mentální energii. 

10:10 hod

Abychom do té Kadaně stihli dojet. Tak já holt tu Kameničku dneska tedy oželím ;-). Žertování mě neopouští ani v tento okamžik.

Dochází mi, že je to s Liluškou v tomhle kočárku takhle vlastně naposledy...

Symbolických jedenáct celých jedenáct kilometrů. Všichni členové naší čtyřčlenné domácnosti jsou přece jedničky :-). Hodinky moje průměrné tempo devět minut a třicet jedna vteřin na kilometr hodnotí jako excelentní. Ne nadarmo se jim říká chytré ;-).

12:00 hod

Na stezce jsem si všimla tří běžících holek a v duchu se ptala, co si asi dají k obědu. Určitě smí cokoliv. Já raději pouze rýži se sýrem. 

14:00 hod

Po dvou hodinách však souboj s ukrutným hladem vzdávám. Sedáme si s Liliankou k sušenkám a novinám. Před rozhodnutím, zda ještě stihnu dostát své pracovní povinnosti sčítací komisařky a vydat se distribuovat formuláře, anebo už vyrazit směr porodnice, je třeba se posilnit.

15:30 hod

Jo, ne, jo. Kdy to přijde? Nikdo neví. Volím "bé". Roznese to za mě zástup, nedá se holt nic dělat.

17:30 hod

Jak ulehčit a zrychlit porod. Proč?! Nechme to děťátko se svobodně vyklubat na svět. Ať mu to trvá jakkoliv potřebuje.

18:00 hod

Strašlivě se mi stýská po dětech. Brečím jako blázen :´(. Chci domů!

Zase civím na hodiny, přičemž pozoruji jejich vteřinovou ručičku. Čas se vleče, přede mnou bolest. Vybaluji si notebook a jdu chvilku pracovat. Musím tu hlavu nějak zaměstnat.

21:35 hod

Svým náhlým ohromujícím finišem na jeden zátah nás všechny zaskočila :-). Prďola s pupečníkem dlouhým tolik, že by s ním šla omotat snad celá zeměkoule, musela být prostě nejrychlejší.

V noci nezamhouřím oči. Osud nám totiž někdy do života dokáže nadělit naprosto nečekané štěstí 🍀 ❤️ :-).

Už nikdy víc nebudu muset shánět dalšího člena do štafety ;-).