úterý 2. června 2015

Augustýnek

Ne 3.5.2015

Den, kdy jsem se díky své šesté účasti na Pražském mezinárodním maratonu měla stát PIM Queen. Osud tomu ale chtěl jinak a já se tak nakonec stala někým jiným...

5 hod
Probouzí mě silná bolest v podbřišku. Co to jako je?! Jdu na záchod a spím dál.

7 hod
Opět to samé.

8:30 hod
Zase. Tentokrát už však vstávám. Dávám si velkou dobrou snídani (sypané ovocné müsli s banánem a domácím bílým jogurtem), s níž jdu alespoň takto fandit k televizi. Moc se jim dneska nechce běžet.
Bolesti se stále vrací. K tomu mě šíleně bolí záda. Netuším proč?! Vždyť jsem ještě včera byla plavat.

12 hod
Nedá mi to a sedám k internetu, kde do vyhledávače zadávám "příznaky porodu". A sakryš. Vypadá to, že je to tady! :-)
Kontrakce mám zatím po deseti minutách, takže ještě v mezičase stíhám uklidit byt a připravit postýlku pro miminko. Chtěla jsem jít i nakoupit, ale to už bych asi neměla, když rodím, že jo?
Kontrakce jsou jako běžecké úseky. Bolestivější okamžiky se střídají s klidnějšími odpočinkovými.

17 hod
Interval se zkrátil na pět minut. Beru si batoh a tašku a vyrážím sama pěšky do porodnice. Někdy se prostě asi vymykám normálu :-).

Po 4.5.2015

0:40 hod
Narodil se Augustýn, co nikdy nebude mít žádný splín. Mám toho nejkrásnějšího a nejchytřejšího chlapečka na světě :-). Navíc s 3 420-ti gramy je to pravý maratonec ;-).


Porod sice nebyl podle mých představ, ale zvládla jsem to. Stejně jako všechny ostatní ženy.

14 hod
Dostávám esemesku s gratulací ke včerejšímu výkonu v maratonu. Jo, byl to výkon :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat