Období pandemie II

Podzim 2020

Všechny ženy, které teď čekají miminko, to vyhrály na celé čáře, protože o nic nepřichází, když se stejně nikam nesmí. 

Zcela neangažovaný otec se po roce přijel podívat na svojí dceru a matka ztratila rozum. Na rozdíl od něj ovšem ne zodpovědnost. Údajně jsem ho ve svém (cituji) páprdovském pyžamu svedla. Prý z vypočítavosti - abych mohla běhat. To ano, kolem tří dětí se toho člověk vskutku naběhá 👍. Zrovna jsem vzpomínala, jaké to bylo jenom s jedním dítětem fajn. I na procházky se dalo chodit... O tom, že si nelze svobodně vyčistit zuby ani se normálně kulturně najíst snad nemluvě. Na druhou stranu si nedovedu představit, že bych si na záchodě měla sama podávat toaletní papír. Na tuhle činnost u nás totiž funguje nonstop asistentka ;-).

Nemám ráda slovo "nejde". Celý měsíc jsem dokázala chodit s ročním dítětem na plný úvazek do zaměstnání. Zvládla jsem přitom i brigádu, nevynechala jediný trénink a světe div se, spala o polovinu víc než obvykle. Poslouchat řeči, kterak syn zůstává poslední ve školce, ačkoliv jsme přece na té mateřské, příjemné nebylo. Předsudky se však ve společnosti bohužel nachází. Jediné, co jsem vzdala, bylo studium na vysoké škole. Kapacitu ani chuť učit se noty jsem už momentálně vážně neměla. Na to, abych trávila čas něčím, co mě nenaplňuje, je život příliš krátký ;-).

Zima 2020/2021

Když si otec opět ani na Vánoce nevzpomněl, že spolu máme dceru, bylo mi to moc líto. Následovala pak informace, že termín porodu našeho druhého potomka raději stráví s deseti dalšími lidmi v penzionu na Šumavě, což mě naprosto ranilo. Nedovedu si představit, že někdo dokáže cokoliv jiného nadřadit příchodu zázraku... Rázem jsem pochopila význam fráze "být silná" a že já taková vůbec nejsem :´(. 

V lednu a únoru jsem si užívala výjimečných okamžiků běhu se sáňkami. Nahoru makačka, dolů naprostá fantazie. Odměna ❤️. Všude bílo, dcera s růžovými tvářemi spokojeně spinkala zachumlaná ve fusaku. Na příští zimu budu muset sehnat sáně, kde se vyspí dvě děti :-D. Kdyby zase přišla...

Rtěnkou nyní pod vrstvami roušek a respirátorů opravdu šetřit musím, neboť mi jí přestali vyrábět a mám tak doma pouze poslední kus. Zbývá ho jen uchránit před dcerou :-D. 

Za hranicemi katastru panuje klid. V příjemném podvečeru prozpěvují ptáci, vzduch voní, ... jedno z dětí právě zahučelo do příkopu plného bláta. Je po klidu :-D. Inu není nad to vyrážet za nákupy na Křimov :-P.

Promoření stejně nikdo z nás neunikne, dokonce i aniž by opustil byt. Nezbývá tedy než věřit v přežití. 

Smutná ze samoty jsem se rozhodla vytvořit si profil na online seznamce. Z asi tisícovky fotografií mi byl sympatický jediný muž. Chtěla jsem ho proto označit nějakou ikonou, ale jak je neznám, někam omylem zmizel a již se mi ho nepodařilo najít :-D. Měl úsměv, batoh a za sebou hory. Kdyby ho třeba někdo znal...

V sedmém měsíci pořád zvládám uběhnout půlmaratonskou vzdálenost. Po půl roce zase brázdím Kameničku a je mi krásně :-). Chybí mi sice sportovní akce, kde bych se prolétla, avšak nedá se holt nic dělat. S blížícím se vrcholem začíná stoupat forma. Ještě doladíme váhu a jde se na to     . Těším se. Skutečné štěstí se opravdu nenachází ve funkčním běžeckém tričku zdarma. Dokonce ani v tom s dlouhým rukávem ;-).

"Bůh ví, co potřebujeme, a vše nám ve správný okamžik do života pošle."