Zatímco s Augustýnkem jsem absolvovala dva závody v jeden den již měsíc po porodu, u Lilianky jsem si dala o týden víc načas. Loni mi tady bylo líto, že jsem neběžela i kratší závod, a tak se v letošním roce opět navracím k oblíbenému double ;-).
Cítím se slabá. Červené krvinky jsou nejspíš pryč. Ale bylo to s nimi krásné :-).
Polovinu trati dlouhé tři celé čtyři kilometry se držím ve vedoucí skupince se třemi dorostenkami. Před výběhem do zámeckých schodů se mi pak během chvilky trhají. Líbilo by se mi vyhrát celkově, to ano, ale nestačím jim. Lepší tedy v tuto chvíli raději pošetřit nějaké síly do následujícího klání.
V cíli jsem nesmírně ráda, že už to mám za sebou. Nedovedu si představit, že za dvacet minut poběžím znovu. Tentokrát vzdálenost sedm tisíc šest set padesát metrů. Popravdě se ani moc netěším. Zvláštní, asi únava. Připevnit nový čip, vyměnit startovní čísla, dát si čaj a zajít na toaletu. Kojit v mezičase není potřeba. Cosi mě dráždí v nose. Kýchnout si mi však nejde.
Tempo na vytrvalecké distanci není tak zběsilé. Velká část startovního pole, včetně obou Anežek, mi ovšem utíká.
Hezké počasí v zámeckém prostředí doprovází příjemná atmosféra plná fandění: "Mamí, do tohó!" ❤️
Míra Volf s Pavlem Vodičkou nevybíhají schody na opačném konci parku. Chlapci, přece se nenecháte strčit do kapsy holkou v šestinedělí... Nechají.
Lidé jsou různí. Každý máme svoji jedinečnost. Někomu nevadí hummus ke snídani před během, jinému v jeho podvečer nesedne, načež se při něm potýká se střevními potížemi.
V posledním ze tří okruhů už mě to zase baví :-). Přemýšlím, zda sebrat ze země Gustíkovi jedlý kaštan, ale dřepovat se mi nechce :-D.
Prý mám přidat, abych stihla vyhlášení. Stíhám ;-).
Jako rychlostně silový trénink super. Teď zas ty pomalé a čerpání energie z podzimní přírody plné barev :-) ❤️.
Žádné komentáře:
Okomentovat