Údajně lze kvůli Běchovicím předčasně vyvolat porod. Zarazilo mě, kolik jedinců nemajících mozek se na světě nachází :-(. Ačkoliv, mytí oken je vlastně považováno za "zaručený spouštěč". Záměr bych v tom ale rozhodně nehledala. Byla totiž špinavá jako prase a někdo to u nás prostě udělat musel ;-).
Dlouho jsem váhala, zda běžet s Liliankou, nebo sama. Vzhledem k tomu, že dopravní spojení mezi Běchovicemi a Prahou s novým konceptem závodu již není, co bývalo, rozhoduji se pro první variantu. Co se týká Lilianky jsem tedy v naprostém klidu, protože ji budu mít stále u sebe, kdyby cokoliv potřebovala. Na druhou stranu pociťuji obrovskou nervozitu z toho, aby mi neprasklo kolo u kočárku. Z obavy, abych je příliš nezatížila, se ani nejdu rozklusat. Lilka je napapaná, přebalená, připravená si zdřímnout, očička však stále ne a ne zamhouřit. Vnímá maminčino vzrušení. Děje se něco výjimečného.
Počáteční proplétání davem vyžaduje vysoké soustředění. Tahle masovost se mi skutečně nelíbí :-(. Hlasuji pro navrácení dřívějších startů ve vlnách.
Jedná se o moje nejrychlejší poporodní běžecké tempo a musím říct, že je to s ohledem na profil trati docela fuška. Hlavně zdolání Hrdlořezáku. Kamenička už ovšem v týdnu padla, takže žádný jakýpak copak. Na jeho vrcholu předbíhám Zdeňka. "Noha?" "Ne, stáří." Čas nezastavíme :-(.
V posledních stovkách metrů mám oči přilepené na v dáli červeně svítící časomíře. Chtěla bych potvrdit svůj před týdnem pokořený limit na mistrovství České republiky v půlmaratonu do Pardubic i nyní na desítce. O pár vteřin je to tam :-).
Děti, na Velikonoce bude výlet :-). Dostanete perníček. Do té doby si zatím můžete vyrobit patníček ;-).
Neběžet dnes s kočárkem, s nejvyšší pravděpodobností by mi to tady po dvou předchozích letech i do třetice opět zacinkalo (a mohla být další sestřička či bráška :-)). Když mně to teď ale stejně cinká někde úplně jinde... :-) Pořád ❤️ .
Žádné komentáře:
Okomentovat