V Klánovicích pořádají na sklonku běžecké sezóny nejlepší závod, co znám. Jejich naprosto perfektní organizaci nelze nic vytknout. Vyprodáno měli dva měsíce dopředu. Od mé první účasti v roce 2016 zde proto nechybím :-). Nejinak je tomu i letos, kdy ovšem přichází čas na změnu. Původně jsem se chtěla o půlmaratonskou trasu podělit. Bohužel s nesprávným člověkem, a tak to půlím a střihám si desítku ;-).
Loni tu byli Pavlištovi s červeným kočárkem a já jim to moc přála a zároveň i maličko záviděla. Nenapadlo by mě, že tu o rok později budu kočárkem také. Se zeleným. Sama :´(.
Kupící se spánkový deficit je u matek (nejen) samoživitelek dvou dětí asi normální. V noci mě však začalo škrábat v krku, pročež se dnes necítím úplně fit.
Pro mě doposud neznámá Lujza Sláviková hned vystřeluje jako raketa. Zhruba v půlce závodu jde přede mě i Eva Slavíková. Snažím se s ní udržet, ale po šestém kilometru mi nějak začínají ubývat síly. Trošku lituji, že jsem si při prezentaci vybrala namísto stříbrných tkaniček bronzové. Líbily se mi víc... Život je jednoduchý. Dokonce daleko jednodušší než by nás kdy napadlo.
Ke konci se na lesní cestě jedná o solidní slalom mezi kočárky. V závěru u trati fandí všelijaká roztodivná zvířátka. Myška, medvěd, a tak :-o. Jsou úžasní :-) 👍. V Klánovicích prostě zážitek představuje víc než výkon ;-).
V cíli čekají namísto tvarohových šátečků a margotek bezlepkové kokosky ❤️. Syn si hlídá cholesterol, dcera kalorie a já koláčkobraní :-D.
A pak, že tady bedna ve třech letos nebude. Sice v jiném složení, ale představy a realita se holt někdy liší.
Šestinedělí budiž zdárně zakončeno ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat