Páteční odpoledne se nese ve znamení výletu do Karlových Varů za účelem vyzvednutí startovního čísla na zítřejší půlmaraton. Při výběru batůžku protentokrát padá volba na ten v červené barvě, symbolizující (nejenom) lásku. Zatímco si následně Gustík ve víru kolonády pochutnává na zmrzlině, já se držím osvědčeného loňského receptu v podobě lázeňské oplatky s příchutí alžírské kávy ;-).
Sobota 18.5.2019
Všude jsou spousty běžců. Nyní si však připadám, jako když mezi ně vůbec nepatřím. Chci zase závodit, rvát se ze všech sil, … mít zpátky svoje tělo.
Jednomu pánovi se tady pod sportovním tričkem rýsuje skoro stejný pupík jako mně.
"Když nemůžeš, tak přidej víc,
zakřič prostě z plných plic,
že to dáš, na to máš,
že to dáš!"... Tohle bych si mohla zpívat u porodu ;-).
zakřič prostě z plných plic,
že to dáš, na to máš,
že to dáš!"... Tohle bych si mohla zpívat u porodu ;-).
Po třetině závodu se však bohužel začínají objevovat nepříjemné střevní potíže, projevující se velmi bolestivými křečemi v podbřišku. Postupně přidávají na četnosti :-(. To vydržím. Holt riziko večerních jarních půlmaratonů.
Hudba na devátém, respektive desátém, kilometru nemá chybu. Tady se běží skoro samo. O něco později mě pak oblíbená písnička Like a prayer úplně vynáší do kopce v Mostecké ulici :-).
Hodně se předháníme s Martinkou Kabilovou. Jakmile mě míjí poprvé, absolutně mě nenapadá, že bych se jí mohla opět dokázat byť pouze přiblížit. Nakonec se, světe div se, ocitám v cíli dřív :-).
1:52:09 hod. Neskutečné :-). Ani jednou jsem nebyla čůrat! Simča Nekolová měla asi možná pravdu, když mi před startem mi říkala, že jsem stejně nejlepší. Právě hodina a dvaapadesát minut představovala v období "před Gustíkem" dlouhých pět let můj nedostižný osobák.
Ve sprchách je ještě prázdněji než když jsem to běhala o dvacet minut rychleji. Nic proti dobrým sendvičům, ale guláš měli v Thermalu vždy výborný. Tak snad mu není konec.
Dnešní úžasný zážitek zůstane napořád v mých vzpomínkách :-).








Žádné komentáře:
Okomentovat