Před dvěma lety se Gustík na Rákosníčka ještě pouze díval, loni se odvážil si s ním poprvé plácnout a letos už konečně i vyfotit :-).
Po třech týdnech se zkouším pár set metrů proběhnout. V první chvíli cítím zase tu úžasnou radost a volnost… :-) Záhy však následuje vystřízlivění v podobě hlasitého ozvání pravé hýždě, do níž se bolest přesunula z oblasti zad. Je to v prčicích :-(.
Při závodě se pak s každým přibývajícím kilometrem postupně rozšiřuje do obou kyčlí :-(.
No nic. Příliš si holt nyní nezaběhám. Ale co. Zase se ze mě stává šampionka na kole a v plavání. Užívám si spinning, H.E.A.T. (který je perfektní těhotenskou alternativou k běhání, ověřeno již s Augustýnkem ;-)), TRX i výšlapy do přírody se svým synem. Tělo odpočívá od převažující jednostranné zátěže vystupňované v posledním roce. Snažím se trošku rehabilitovat, ačkoliv bych měla daleko víc. Neustále se učím. Poznávám nové. Padám a vstávám. Neztrácím naději. Dobře totiž vím, že i když se něco sto padesátkrát nepodaří, po stopadesáté první to vyjít může.
Že od samého začátku cítím potřebu čůrat, zmiňovat nemusím. Vypadá to, že nezvládnu pokořit ani hranici jedné hodiny.
"Jsi nejkrásnější těhotná běžkyně s bříškem!" A Zuzka Rusínová zase nejúžasnější povzbuzovatelka! ;-)
V druhém pětikilometrovém okruhu se začínám prokousávat vpřed. Absolvuji ho dokonce o sto vteřin rychleji než ten úvodní! "Nepospíchej tolik!" Jo, to bys ovšem nesměla tak fandit Zuzko... :-D Zatímco v prvním trimestru už po šesti kilometrech přicházela únava, teď mám opět energie na rozdávání :-).
RunTourovský tým pro nás znovu připravil fajn den. Těším se na další příjemná setkání do Liberce a Olomouce (snad si to Jirka nerozmyslí ;-)).
Den bohužel končí, stejně jako téměř každý večer v tomto měsíci, zázraku v bříšku navzdory, pláčem :´(.
V druhém pětikilometrovém okruhu se začínám prokousávat vpřed. Absolvuji ho dokonce o sto vteřin rychleji než ten úvodní! "Nepospíchej tolik!" Jo, to bys ovšem nesměla tak fandit Zuzko... :-D Zatímco v prvním trimestru už po šesti kilometrech přicházela únava, teď mám opět energie na rozdávání :-).
Pohled na časomíru mě v cílové rovince mile překvapuje. Čas 51:30 min. jsem nečekala :-). Skoro jsem se při tom nezpotila. Běžet v pátém měsíci desítku (podobně jako Paula) byl vždycky můj sen.
RunTourovský tým pro nás znovu připravil fajn den. Těším se na další příjemná setkání do Liberce a Olomouce (snad si to Jirka nerozmyslí ;-)).
Den bohužel končí, stejně jako téměř každý večer v tomto měsíci, zázraku v bříšku navzdory, pláčem :´(.
"Bez prožitku utrpení se ho nikdy nenaučíme sdílet s druhými. To se pak odrazí i v nedostatku opravdové lásky."
- Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. -
Žádné komentáře:
Okomentovat