Ústecký VitaSport maraton 2018

Propuštění z práce, rozchod, ... když se nedaří, tak se prostě nedaří :-(. Navíc po celý týden bojuji s nachlazením. Každý konec však ale zároveň značí i začátek něčeho nového ;-).

Sobota 10.11.2018

Tentokrát na startu maratonu ve Svádově stojíme pouze čtyři ženy. Samé úžasné borkyně... a já.

Vybíhám po boku jistého "šneka v běhu" (přeřadila bych ho ale někam jinam, protože šneci vypadají rozhodně jinak ;-)). Věřím jeho tempu.

Oči pálí, chce se mi spát. Ve chvíli, kdy mě přepadají pochybnosti, jak tohle dneska dám, si okamžitě vybavuji nezdolnou Hanku Breburdovou a skutečnost, že se tu nyní jedná o její letošní jedenadvacátý maraton... 👍

Běžím ve skupince společně s muži. Jsem úplně vypnutá. Najednou uvnitř sebe pociťuji takový příjemný klid. Je mi hezky :-). S přibývajícími kilometry mám v hlavě čím dál tím méně myšlenek. Jen si užívám té radosti z pohybu :-) ❤️.

Čtrnáct kilometrů před cílem se naše skupina za občerstvovací stanicí trhá. Říkala jsem si, že s nimi snad nevydržím ani do obrátky v první čtvrtině... a nakonec jim všem utíkám!

3:30:28 hod. Mám maraton maratónů ;-). A radost k tomu :-). "Verčiny závody", které se mi původně dřív jevili jako nějaké obyč, jsou vlastně hodně neobyč ;-). Perfektní organizace, při níž si i pořadatelka stíhá sama zazávodit, je opravdu na vysoké úrovni. Ráda se sem vracím.

Po vyhlášení následuje cukrárna a fajn cesta domů ;-).

 

Těším se. Na vánoční Bolevák, na Ježíška, na nové zítřky :-).