čtvrtek 17. května 2018

Synthesia AGROFERT Run 2018

Sobota 12.5.2018

"Gustíku, tak tady normálně běhají koníci, ale dneska tu poběží maminka :-D."


Po více než deseti letech se znovu ocitám na dostihovém závodišti v Pardubicích. Pamatuji si ještě ty časy, kdy se sem vždy v říjnu jezdívalo, přesně týden po dostizích, na přespolní běh Velká pardubická cross country :-). 

Na místě se dozvídám, že finanční odměny, až do loňského roku určené pro nejrychlejších deset mužů a žen celkového pořadí, berou nyní pouze první tři závodníci. Nezastírám v tomto směru zklamání... :-( Trička, která dostáváme a v minulosti byla pokaždé šíleně prťavá, jsou letos pro změnu obří :-(. Poučena z dřívějška, zvolila jsem si při registraci raději větší velikost... :-D Potud končí veškerá negativa :-).

Vzhledem k nezvykle nízkému počtu účastníků zde panuje příjemně komorní atmosféra. Programem provádí milý, nevtíravě vtipný moderátor.

Na fotkách z předešlého ročníku jsem viděla asfalt, a proto si s sebou nezvala tretry. Chyba! Tentokrát se na trati s žádným tvrdým podkladem nesetkáme. Stejně jako s vodním příkopem, jenž by v parném počasí skutečně bodl. V letitých těžších "křuskách" (co nevadí, když si je namočím ve vodním příkopu...) bojuji s vysokým travnatým povrchem už při rozklusávání. Obvykle se na vše snažím nahlížet z pohledu, že může být i hůř. Co tráva, ještěže tady nemají rozbředlý sníh... :-D 


Zpočátku se držím s Evčou Slavíkovou. Kupodivu mám lehký krok :-). Brzy se mi však začíná vzdalovat. Co bych také chtěla šest dní po maratonu (za 3:14 :-)), že... O chvilku později mě předhání i Helča Poborská. Vepředu je Daniela Havránková s Martinou Vévodovou.

Ve spárech silně pražícího slunce bojuji s ne úplně rychlých povrchem. Co sníh, na trase narážím na písek! Zlatá tráva... :-)

Mezičas po prvním kole mě nakopává stejně jako skutečnost, že se mi Helču přede mnou daří trochu stahovat.

Do cílové rovinky si za zády přivážím dva muže, jimž jsem kus odtáhla. Jeden z nich (mimochodem bývalý chomutovák, jak se od něj později dozvídám) mi nastupuje. "To se nedělá!" křičí na něj druhý. Bavila jsem se o tomhle jednou s Ondrou. Říkal mi, že by mu jeho ego nedovolilo v samotném závěru předčít ženu. Prostě by z toho neměl radost. Je hezké, když chlap tímto dává najevo svou úctu k našemu pohlaví :-). Líbí se mi to. Na druhou stranu nikomu závodnickou touhu po dřívějším dobytí cíle nevyčítám. V dnešní době, kdy se usiluje o genderovou rovnoprávnost se ostatně asi není čemu divit... Každý jsme nějaký :-).

43:18 min. Pátá žena, čtvrtá v kategorii. Zase jsem si parádně mákla :-). Konečně se můžu vyzout a bosky pustit do příjemného výklusu :-). Po převléknutí si dáváme zmrzlinu, guláš (ano, v tomto pořadí) a je nám dobře :-).


Za svoje umístění bych ještě loni brala osm stovek, což by mi akorát pokrylo veškeré náklady spojené s tímto výletem. Nevyhrávám ani Pikao v tombole. Získávám pouze cenu útěchy v podobě odpoledne stráveného s Gustíkem :-D. A to zcela zdarma ;-). Nelituji ničeho :-). Čert vem prize money... Bylo to super! ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat