sobota 13. ledna 2018

Desítka v Bezručáku 2018

Sobota 6.1.2018

Při předzávodním rozklusání potkáváme za krásného, téměř jarního počasí v Bezručáku hodně běžců a spoustu milých lidí, kteří mi svými úsměvy dodávají radost :-) ❤️. Úspěšně odolávám lákavé myšlence protáhnout si to až na Kameničku... :-D

Neděle 7.1.2018

Nebe je zamračené, ale neprší. Teploměr ukazuje pět stupňů Celsia. Cítím se unavená, mám těžké nohy. Vůbec se mi nechce závodit. Zase se honit :-(. Nejraději bych se šla jen k klidu proběhnout. Návrh vybodnout se na to ovšem rezolutně zamítám. To zase né! Na Desítce v Bezručáku nemůžu chybět :-). Ideálně kdyby se konala až tak za týden a já do té doby odpočívala...

Výhodou bydlení dvě stě metrů od startu je skutečnost, že se nikam nemusíte balit. Riziko naopak spočívá v tom, že lze poměrně snadno zmeškat start závodu. Ještě sebrat prádlo, uklidit tohleto, támhleto, ... :-D

Klíče si opět bedlivě střežím, aby se mi ten letošní ročník opět neprodražil. Při našem aktuálním stokorunovém denním rozpočtu pro dvě osoby by to byla docela legrace :-D. Tak si pro změnu zase hlavně nezapomenout čip :-).

Po rozběhání se jdu trošku vysvléct. Přece jen kolikrát se člověku naskytne příležitost vyrazit si v lednu ven v kraťasech? ;-)

Startovní pole čítá úctyhodných tři sta dva účastníků. Hladký povrch bez jakéhokoliv sněhu nahrává rychlým časům.


První kilometr absolvuji za Zuzkou Rusínovou. Zdá se mi, že běží nějak pomalu... :-D Druhý pak s Evčou Slavíkovou. Ovšem i ona se mi brzy začíná vzdalovat. Loňské Lovosice se dnes opakovat nebudou. Pouštím jí... Škoda :-(.

Po zbytek závodu tak zůstávám sama. Zdeněk, přejíždějící na kole k jednotlivým kilometrovníkům, nám hlásí mezičasy. Záměrně si neberu hodinky, aby mě údaje z nich zbytečně nevyváděly z koncentrace. (Nicméně v rámci zpětné analýzy data o průběžných časech miluji. Stejně jako veškerou statistiku.) Po informaci na šestém kilometru mi to v hlavě malinko pracuje.

"Dupej, už je to jenom z kopce!" No právě. Když já to již dolů moc neumím. Nedokážu to prostě rozjet naplno. Jako kdybych byla nějaká zabržděná :-(. V posledních třech kilometrech už navíc vůbec nemůžu.


Podél spodní části trati nám fandí dost lidí, někteří z nich i jmenovitě přímo mě. Já to teď v závěru nemůžu vypustit.

40:32 min. Osobní rekord. Drsné, že? :´) (To je můj čas, té tlusté pomaloběžkyně.) Makat, věřit (si) a maximálně si to užívat ;-). Mezi silně nabitou konkurencí obsazuji čtvrté místo v kategorii. Při následné tombole pak nic nevyhrávám. No vida :-).

Počátky/Pečky těším se na vás. A také na únor, na březen, na duben, ... na všechno :-). Děkuji za ty krásné okamžiky, co mi život přináší :-). I za ty méně krásné, díky kterým si člověk vždy uvědomí, že nic není samozřejmé.

1 komentář: