čtvrtek 12. října 2017

ČSOB Maraton Hradec Králové 2017

Jednalo se z mého trenérského počínání o poměrně riskantní manévr, ale nějak jsem nabyla dojmu, že maratonu prostě musí předcházet půlmaraton.

V týdnu po Plzni absolvuji lehké běhy, spinning a procházky.

Sobota 7.10.2017

Den před závodem si v rámci vyzvednutí startovního čísla procházím velký kus města. V Hradci Králové je nádherně :-).


Neděle 8.10.2017

Rozbíhám to spíš jak půlmaraton než maraton. Jako bych snad neměla svých předchozích pětatřicet zkušeností... Ale co, vodiči nejsou (hrajeme tady druhé housle půlmaratoncům), hodinky nemám, tak to holt budu muset nějak vydržet.


Kousek přede mnou se utvořila pěkná skupinka mužů. Škoda, že v ní nefiguruji. Nemusela bych tolik řešit tempo a zároveň se mohla schovat před větrem, který dnes docela fouká. Vzpomínám na naše atlety, jimž takhle loni při maratonu v Hamburku odvál naděje na lepší časy. Já si hlavně myslím, že mohli být rádi, že tam neměli schody. Nějaký vítr, co to je :-D.

Pořád řeším, jestli je zkusit docvaknout, nebo si spíš zpomalit. Tak co tedy? :-(

Pomalu se mi vzdalují čím dál víc. Od čtrnáctého kilometru se mi neběží dobře. "Bílé kelímky jsou s vodou, modré s ionťákem." Co to ten pán pořád dokola opakuje. Čas od času se kolem mě prožene někdo, kdo si lépe rozložil síly. Tentokrát jsem bohužel v té opačné pozici :-(.

Pomáhají mi myšlenky na drobnou sympatickou Keňanku Joyciline Jepkosgei se stejně rozplácnutým nosem. Letos v Praze dokázala dvakrát překonat světový rekord. Na pátečním večírku nám o tom promítali hezké emotivní video.  

Na předávku připravení štafeťáci každého velmi burácivě povzbuzují: "Jsi hvězda!" Jo, pěkně přepálená, co brzy pohasne.

Druhé ze tří kol, jež běžíme, je pro mě nejtěžší. Maratonské kilometrovníky se nacházejí jen po pěti kilometrech. V levém hamstringu cítím bolest. Skoro jako kdyby se mi bodnutím umrtvilo celé stehno. Snažím se to nevnímat.

Na sedmadvacátém kilometru mi fandí můj syn :-). V ruce třímá balónek, ve tváři se mu zračí úsměv. Největší zážitek! V mžiku mi hlavou proletí celý život. Kdyby už nic nepřišlo, tak za tohle to stálo! :´)


Stojí tu s ním i náš zachránce Jirka. Poté, co mě pěkně vypekla Gustíkovo hlídačka, neváhal a přijel za námi. Vážím si toho a moc to pro mě znamená. Děkuji za vše :-).

Tohle setkání mě ohromně nakoplo. Už zase jedu :-).

Na trase k nám mezitím přibyly půlmaratonci, a tak se jimi postupně prodírám kupředu.


Na třicátém kilometru kolem mě doslova prosviští jedna žena, určitě štafeťačka. Ne, maratonkyně! Přicházím o ženské vedení v závodě. Absolutně se nechytám.

V posledních šesti kilometrech mi totálně dochází. Je mi špatně, mám obrovskou žízeň. Bolí to! Říkám si, že bych šla raději rodit než tohle. Při výběhu z lesních okruhů mě téměř zastavuje silný protivítr. V koncovce vše zazdívám :-(. Chvilku dokonce nestačím ani některým půlmaratoncům :-(. Potřebovala bych nové nohy, tyhle už toho nyní příliš nesvedou.

S blížícím se cílem začíná docela pršet. Finále představuje výběh na Malé náměstí. Místo startu a cíle, které na mě z fotek působilo mnohem větší. Přitom je věrné svému názvu.


3:18:49 hod. Osobní rekord. To snad ani nemůže být můj čas! Zdráhám se uvěřit slovům moderátora a stále jen nevěřícně kroutím hlavou. Může :´).
 
Motá se mi hlava a je mi hodně zle. Možná omdlím nebo se pozvracím. Za chvilku nevolnost odeznívá.


Po vyhlášení následuje příjemná cesta domů ve fajn společnosti. Díky za úžasný den :-).

Jako odměnu za osobák pod tři dvacet jsem si slíbila The Most Halfmaraton #1... :-)

Pondělí 9.10.2017

Sluníčko se prodírá skrze mraky, pořadatelé píší, že na webu uvedené finanční odměny nakonec ještě přece jen dostaneme a Jirkův report mě rozesmívá. Krásné pomaratonské ráno :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat