sobota 19. října 2013

RunTour Praha 2013

Pátek 4.10.2013

Jak to po pozitivních Běchovicích vypadalo, že bych ještě v týdnu před posledním rychlým závodem sezóny mohla něco potrénovat, tak z toho pro mé zrovna ne příliš ideální vnitřní rozpoložení bohužel nic nebylo :-(. Mojí jedinou přípravou na zítřejší závod se tak stává večerní nalakování nehtů na fialovo.

Sobota 5.10.2013

A dobře jsem udělala! Obě startovní čísla jsou totiž taky fialový :-D. To mě potěšilo.


Letošní ročník zakončím na pražské Ladronce tradičním doublem. Po chvilkovém bezduchém bloumání po areálu se jdu podívat na první dětské závody. Poté se však přesunu k pódiu, u něhož už zůstanu, protože se zde koná vystoupení skvělé a úžasné taneční skupiny Caramella, které nemá chybu! Na úkor tohoto vystoupení však další dětské závody přicházejí, stejně jako se tomu stalo před nedávnem v Ústí nad Labem, o diváckou kulisu, což je škoda. Nevím, kdo ten časový pořad sestavuje :-(.


Jakmile se rozklušu a rozcvičím, vysvléknu se do závodního, tedy krátkých elasťáků a trička s krátkými rukávy. Svítí sluníčko, ale už je chladněji. Rukavice, jejichž čas právě nastal, si však nakonec nevezmu. Prostě zvítězila estetika nad výkonem :-). Přece ty nehty neschovám, když už jsem si s nimi dala takovou práci. Abych se tu chvilku, co zbývá do startu, udržela v zahřátém režimu, rovinkuji si v blízkosti prostoru loňského startu v domnění, že tady bude i letos. Jenže ouha, pět minut před startem už mi přijde opravdu divné, proč tu stále nikoho nevidím. Takže se tedy honem přemisťuji na blízkou silnici a řadím se dopředu startovního koridoru. Stojí tu i jedna paní, kterou kdyby její kamarádka na tuto akci nevytáhla, tak by nejspíš seděla doma a koukala na televizi - a o tohleto při RunTour šlo :-).


Krátce po startu se dostávám před Davida Svobodu, který již nejspíš dočetl časopis belhej.com a už zase běhá. Že by byl skalp? Nebude. Po chvilce mě předběhne. Přeci jen klus pro něj představuje rychlejší tempo než pět minut na kilometr.

Už na začátku celá totálně zatuhnu. Jo, kdybych tak měla aspoň ty rukavice... Snažím se i tak běžet co to jde, byť to bez tréninku a s kily navíc není úplně nejlehčí. "Všech běžců láska: cílová páska." V druhé polovině trati bojuji s jistým Alexandrem v neonově svítivém žlutém tričku. Vždycky mi svými pár dlouhými kroky o kousek uteče a já ho pak akorát doháním. Taky bych chtěla, aby moje malé nohy uměly takové kroky... Na posledním kilometru mi opět poodskočí. Tentokrát se to zdá být definitivní. Jenže já si uvědomím, že to je už jenom můj poslední letošní krátký a tudíž rychlý závod, takže bych se ještě mohla trošku zmáčknout. Navíc nestojím o to, aby mě Alexandre porazil a také před sebou vidím jednu běžkyni. Mohla bych si navíc polepšit o jednu příčku mezi ženami :-). Před cílem je celkem táhlý kopeček. Nastupuji do finiše a nemají šanci - ani jeden :-).



 
Zvládla jsem to, hurá! Čas mám tradiční "runtourovský". Jako jsem letos běžela tři stejně rychlé půlmaratony, tak i pětky v rámci tohoto seriálu, vyjma liberecké krosové vložky, byly vždy v maximálním rozmezí osmnácti vteřin.

Občerstvím se, vyzvednu si batoh z jedné úschovny, převléknu si tričko, vyměním číslo, odevzdám batoh do druhé úschovny a už zase stojím na startu. Je to krásná desítka na pohodu. Běh si užívám :-). V závěru pak už jenom na parádu a pro fanoušky, kteří mě povzbuzují, zafinišuji.


No a je to :-). Vzpomínám, jak se mi na jaře Ladronka zdála být v nedohlednu. Uteklo to. Jestli se tohoto seriálu zůřastním i v budoucnu prozatím těžko říct. Uvidíme :-). Rozhodně mě zaujal kvalitní moderátor s osobitým smyslem pro humor. Ten se jen tak někde nevidí. Líbilo se mi seriálové pojetí. To, že v průběhu celé sezóny sbíráte body do žebříčku a že jedním závodem nic nekončí. Každý měsíc potkáváte známé tváře, poznáváte nová místa. Proto jsem využila svého aktuálního pobytu ve strategicky výhodné Praze a objela si, co se v rámci mých možností dalo. Dostala jsem celkem devět stejných triček, (v Praze dokonce i jedno liberecké, jak jsem později zjistila), což se mi moc nelíbilo. U těch trapných runczechovských batohů si alespoň můžete pokaždé zvolit jinou barvu a to samé bych také uvítala i tady. Třeba. Mrzí mě skutečnost, že pořadatelé nevyšli vstříc mému přání, které by bylo logickým vyústěním mého běžeckého života a pro které byla zároveň runtourovská desítka ideálem :-(.

Že jsem ani jednou nevyhrála v tombole, to se holt nedá nic dělat :-), ale za svých devět účastí jsem se těšila na slíbený titul dvojnásobné stříbrné RunTour Masterky. Měli jsme dostat certifikát, ale nic neprobroběhlo. Ani žádná informace, nic :-(. Tak se na to musím zeptat.

Neděle 6.10.2013

V celkovém pořadí Malé RunTour jsem nakonec obsadila sedmou pozici. Radim s ní byl spokojen. Cituji: "Sedmička je krásné číslo, líbí se mi. Jako sedmikráska." :-D

Pondělí 7.10.2013

Info od organizátorů zní: "Sříbrní Mateři budou oceněni v blízké době"...

Pátek  18.10.2013

Tak certifikát nakonec úspěšně dorazil. Sice obyčejnsky, v nezáživné formě, e-mailem... Čekala jsem ho třeba ve startovní tašce jako ty známky, co nevím co s nimi. Takhle si ho ani nevystavím. Tohle mě moc nezaujalo, to umí každý. Už jenom ty předtištěné podpisy. Je to takové neosobní.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat