středa 31. července 2013

24h Self - Transcendence - Race Kladno M ČR v běhu na 24 hodin 2013

Pondělí 22.7.2013

Předpověď počasí na víkend hlásí tropická vedra. V noci prý teplota nemá klesnout pod dvacet stupňů Celsia. Moje milované deště kde jste? :-(

Sobota 27.7.2013

Po příjezdu autobusu na Kladno všichni míří doprava do aquaparku, jenom já jdu doleva k atletickému stadionu :-D. Odprezentuji se, pomalu se připravím na závod a mezitím dorazí i Radim, který si tu na Sletišti rozbije stan. Po tradičním představení všech účastníků závodu na 24 hodin se v poledním žáru vydáváme na trať.


Prvních deset kilometrů zvládnu po boku Ilvaky za hodinu. To je rychlé :-(. Dnešní vedro nás stejně všechny postupně zkosí. Vidím, že vyjma s turbomotorem běžící Markéty Gruberové a vynikající Míši Dimitriadu, nejsou ostatní holky včetně mě v nejlepším rozpoložení. Sice se to zpočátku snažím maskovat, ale nevydrží to dlouho. Už na dvaadvaacátém kilometru sahám mp3ce, ale písničky mě vůbec nebaví. Nezabírá to. Chodidla mi v botách kloužou jako po ledě, protože jsem si je namazala olivovým olejem :-D a navíc mám, ačkoli hodně piji, stále neuhasitelnou žízeň.


Holek je celkem osm a já se postupně smiřuji s tím, že se dnes na tabuli pro sedm nejlepších nedostanu. Prostě nemám svůj den. To se přeci může stát každému ne? :-( Nedostanu medaili ani kytičku. Ta by stejně transport v tomto horku nepřežila. Zato mi všechny nehty na nohách zůstanou v pořádku.

"Jdi za, daleko za! Neomezuj se tím, že se budeš porovnávat s druhými, dokonce ani sám se sebou."


Od třicátého kilometru přecházím do chůze. Nejde mi to. 

 

Maraton mám za pět dvacet jedna, ale to je úplně jedno. Nějak úplně rezignuji a rozhoduji se tento víkend tedy pojmout spíše dovolenkově... Vybíhám z trati a jdu si aslespoň vyzkoušet cvičící stroj ve zdejší venkovní posilovně.


Fotím si  a kdyby mi někdo řekl, že tentokrát porazím Míšu Dimitriadu, tak bych se mu vysmála. Ale zítra se ještě budou dít věci.

"Chceš-li být budoucím úspěchem, nedovol své mysli, aby se obírala dnešní porážkou."

V osm hodin se odebírám do sprchy. Ve stanu povečeřím výborné tofu se zeleninou a bramborami a odpočívám. Pokusím se něco naspat a ve čtyři hodiny ráno plánuji návrat na trať. Mám zatím slabých padesát pět kilometrů. Uvidíme, co se bude dát zítra dělat.


Neděle 28.7.2013

Každou chvíli jsem vzhůru, venku se pořád něco děje. Často slyším někoho zvracet.

Před čtvrtou hodinou vstávám. Vůbec se mi nechce! :-( Hned zjišťuji, že na tabuli ztrácím dvacet sedm kilometrů. Je tak celkem nereálné se na ni vrátit. Ale co, zkusím to. Vydávám se tedy na stíhací jízdu. Musím zvládnout co nejvíc kilometrů než se na trať vrátí sedmá Petra Bielinová.

Uběhnu jeden kilometr, ale nejde mi to. Tak zase jen chodím. Jestli to takhle půjde dál, tak zvládnu nějakých devadesát pět kilometrů a zase mi akorát uteče stovka. No, jestli vůbec tohle zvládnu. Chystám se dochodit na sedmdesátý kilometr, poté se odebrat na další pauzu, v klidu posnídat ve stanu, a vrátit se na poslední dvě hodiny, kdy závod dochodím na osmdesát kilometrů.

Právě krátce před sedmdesátým kilometrem se jdu převléknout. Měním tričko za tílko a podkolenky za ponožky. Při této příležitosti si také propichuji oba patní puchýře, které se mi vytvořily. Měli by se přeci ošetřit co nejdříve. Aha, tohle už bylo pokročilejší stádium. A sakra, bolí to jako čert! To jsem tomu dala. Já snad nezvládnu ani těch osmdesát kilometrů. Půl druhého kilometru našlapuji pouze na přední část chodidla, než si puchýře dostatečně "obouchám" tak, abych na ně mohla opět normálně došlapovat. Na žádnou pauzu znovu nejdu. Není důvod, protože pak se to stane:

Uvědomuji si, že nohy mám dobré. Tak na co ještě čekám? CHCI  a mám na to! Jde jen o to se překonat. Hurá! Konečně jsme doma. Sebepřekonání je přeci to, oč tu běží :-). CHCI a mám na to! Rozbíhám se. Jde to.

"Jen jeden sen bude v našem životě vždy dokonalý, a to je sen sebepřekonání."


V okamžiku, kdy se dokážu vrátit zpátky na tabuli zažívám euforii. Zároveň mi čím dál více dochází, že se Petra, Martina ani Míša na trať už nejspíš vůbec nevrátí. Vnímám vedro a svoje neustále frekvenčně cupitající nohy. Mp3ka s Kapitánem Jackem mi konečně zabírá. To je ono :-).

Každý kilometr se polévám vodou nebo si leduji zátylek. To je v tomto počasí nezbytné. Piji vodu a ovocné džusy. Na jídlo nemám pomyšlení, ale jakmile mi zakručí v břiše, sním kousek právě upečeného jablečného koláče. Potřebuji ještě sílu. A také bych tu teď potřebovala toho Zdeňka se stopkami, aby mě podpořil :-). Radim je nanic. Jen říká, abych už neběhala. Prašivec! :-/

Postupně se mi v poslední hodině podaří zdolat svých druhých sto kilometrů...



... a posunout se vzhůru pořadím nejprve před Martinu Němečkovou, a v samém závěru i před Míšu Dimitriadu. Průběh do posledních kol fandícím kotlem, který se v zázemí vytvořil, je opravdu mimořádně krásným okamžikem!!! :-)


Jakmile je závod ukončen, ihned zastavuji a už neudělám ani jeden krok. Já jsem to dokázala. To snad není možné :-).

"Jsme-li poháněni silou vnitřní víry, dokážeme nemožné."


Během nedělního dopoledne se mi po nevydařeném včerejšku povedlo napravit maximum toho, co šlo.


Po sprše a dobrém obědě následuje vyhlášení výsledků.




Před tabulí stojíme přímo na ostrém sluci. Najednou se mi udělá hrozně zle a začíná mi blikat před očima. Honem rychle usedám na lavičku. Ještě tak půl minuty a šla bych k zemi. Bohužel tak nemohu dokoukat zbytek vyhlášení a i závěrečnou skladbu "Congratulation"...

 
... sleduji pouze z povzdálí stínu, do kterého jsem se uchýlila si odpočinout. Už je to dobré.


Výborné jídlo, skvělý pořadatelský servis, báječný tým milých vždy povzbuzujících lidí a fantastická atmosféra jsou důvodem, proč tu nikdy nechybět. Moc jim děkuji!

Loňský ročník mi dal velkou vnitřní sílu. Ten letošní pak vědomí, že ikdyž si myslíte, že je vše ztraceno, tak není :-).


No a kytička nakonec transport přežila :-).

2 komentáře: