Středa 10.12.2025
Dvě nejmladší děti přichází v jedenáct hodin večer do kuchyně: "Mami, my jsme ještě nabitý energií."
Sobota 13.12.2025
Červená a zlatá 🎄.
Čtvrtek 25.12.2025
Čokoládový běh 🍫 ❤️ :-).
Středa 31.12.2025
Žiletky v krku zapříčinily mojí letošní neúčast na oblíbeném Silvestrovském běhu v Mostě :-(. Jak to tak ale bývá, vše se děje z nějakého důvodu. A tak mám teď třeba odpočívat, aby velký výkon mohl přijít jindy.
V novém roce ať jsme zdraví, spokojení a hodně se smějeme 🍀.
Pátek 9.1.2026
V úterý, středu i čtvrtek to bylo v pohodě. Ve středu sice mínus dvanáct stupňů Celsia, takže už trošku zima, ale šlo to. Dnes ovšem přišlo dlouho očekávané sněžení ❄️ a s ním trénink, na který se nezapomíná.
Kočárek měním za sáně, ale ani ony nejedou. Kde to bylo pod sněhem holé, tam to drhne. Situace se nelepší ani za městem. V chumelenici se buď brodím, nebo drhnu. Propadám zoufalství. Chce se mi brečet, kleju. Jenže já dokud neabsolvuji svých šestnáct kilometrů, tak to zpět k domovu prostě neotočím.
"Dobrý den, vy jste nezdolná!" ❤️ Konečně se usmívám :-). No, jsem. Hodinky neoceňují moje úsilí, protože ukazují o kilometr a půl méně, než bych měla mít. Dvakrát zajíždím po kolena do sněhu a odstavuji sáně, abych si alespoň na chvíli odpočinula a volně se proběhla.
Ta radost, když spatřím naproti jedoucí rolbu! Trvá však pouze pět set metrů. Po krátkém sprintu se ocitám tam, kde jsem byla. Nejede to ani tam, ani zpátky. Brečím. Chci domů do tepla a napít. Vyčerpáním se kácím do sněhu. Až budu na konci srpna stát na startu Chomutovského půlmaratonu, dnešní dopoledne mi prolétne hlavou.
Cesty jsou při návratu uklizené, přes ně už neprojedu. Nezbývá než Stelinku posadit koně.
Večer na mě začíná doléhat mírná nervozita. Už je to zase tady.
Sobota 10.1.2026
Dneska bych s kočárkem přes sníh nedojela ani k prezentaci. Tato kategorie letos nemá žádného účastníka. Všichni přihlášení postupně odpadli.
Padesátý ročník zimního běhu Bezručovým údolím. Za posledních dvacet let jsem na něm nasbírala třináct účastí. Panuje slavnostní atmosféra a při vyzvedávání startovního čísla dokonce dostávám pamětní list. Akcí provází moderátor. Tehdy v dorosteneckých a juniorských letech jsme si s Míšou říkaly, že musíme vydržet do veteránek, kde je větší šance na umístění na bedně. Jak se ale v průběhu let měnili pořadatelé závodu, došlo i k posunu kategorie z žen do třiceti čtyř let na ženy do třiceti devíti let, takže závodím stále v té nejmladší. Dorostence a juniory zrušili. U prezentace seděl pán s pejskem, tři nejrychlejší v kategorii dostávali finanční odměny a jezdili k nám hezcí kluci z Karlovarského kraje 🙈.
Ta milá setkání jsou tady stejně nejvíc ❤️.
Deset minut před startem zjišťuji, že se mi právě spouští menstruace. Tak s tím teď opravdu nic nenadělám. Před výstřelem zaznívá informace, že po doběhu bude dort. Jé :-D. To mi k vyběhnutí stačí.
První a poslední kilometr jde, zbytek trati se plahočíme po sněhu. Klasika. V zimním počasí nejde o časy, ale o pořadí. V tradičně silné konkurenci budu spokojená s umístěním do pátého místa mezi ženami a poperu se o bednu v kategorii ;-).
Neležet na zemi sníh, tak mě to baví. První běží Anežka, mohla bych se zkusit držet druhé Jany Fílové. Přijde mi však, že běží pomalu, tak jdu před ní. O půl druhého kilometru později mi Jana ukazuje záda a za dalších pět set metrů i Barča Hykšová. Po nemoci ještě nejsem rozzávoděná. Dělám malé frekvenční krůčky, jedu si svoje a zároveň běžím, co můžu. Na obrátce registruji nebezpečí v podobě nedaleko za mnou běžící Valérie. Dolů musím mastit, co to dá. Ani na okamžik nepolevit. Držím třetí místo v kategorii. Poletuje sníh. Ozývá se plantárka. Předbíhám pár běžců, dva předbíhají mě. Nedá mi to a párkrát se za sebe otočím. Vidím Martinu Bradáčovou, která je starší. V posledních stovkách metrů ovšem zjišťuji, že né Martina, ale Valérie mocně finišuje. Né! Chci třetí místo! Před očima mi všechno splývá. Doluji ze sebe veškerou energii, co mohu.
Udržela jsem to :-). O sedm vteřin jsem uhájila svojí pozici a pořádně si přitom mákla. Čtvrtá žena, třetí místo v kategorii.
Při vyklusávání vykoukne sluníčko. Loni jsem si zapomněla punčocháče, letos vložky. No co, dá se přeložit podkolenka. V jídelně se podává tradiční guláš a vyhlášení se s ohledem na oslavu půl století závodu, plnou vzpomínek, protahuje na příjemnou hodinu. Bylo to dojemné a hezké ❤️.
Neděle 11.1.2026
Přimrzlo a hned jsou jiné podmínky. Následující den ráno můj kočárek trať zvládl ;-).
"Tudy neprojedete." "Ale projedu."
Žádné komentáře:
Okomentovat