Sobota 26.4.2025
Načerpat síly ❤️.
Čtvrtek 1.5.2025
Nechápu, jak jsem se Stelinkou mohla dát státnice. Vždyť mě nenechá se učit ani na zítřejší zkoušku. Jdeme ven, to se nedá.
Pátek 2.5.2025
Sportovní dopoledne na vozíku. Týmová půlhodinovka (ta mě baví nejvíc) a parabasketbal (chodím na doskoky). "Už cítím laktát v bicácích." "Škaredé vozíky dozadu." "Počkejte, já se jenom otočím." "Lehněte si někdo dopředu." Je to sranda, na oběd odcházíme po svých.
Odpoledne zkouška z podnikatelství a večer doražení při sportovních hrách. Vyčerpaná sedím venku na obrubníku a kojím Stelinku.
Neděle 4.5.2025
Přesně deset let 🎂 od chvíle, kdy se navždycky změnil můj život.
Vstávání ve čtyři hodiny ráno, vlak jede v pět. Jsem stále rozlámaná z pátečních vozíků.
V Praze dostávám startovní číslo a předávám Stelinku. Hodinu před startem si dávám Mannerky, protože mám chuť na něco dobrého. Potřebuji si ještě jednou odskočit, ale už není kam. Jsem z toho nervózní.
Vltava, Pařížská, běží se hezky. Po třech kilometrech mě začíná píchat nalevo v namožené horní části zad. Časem to přestávám vnímat. Těším se na každý další úsek trati, a tak spěchám :-D.
První hodina pod mrakem, pak slunce vylézá.
Nechávám se unést atmosférou. Při průběhu Staroměstským náměstím se rozléhá "Like a player".
S vědomím, že ztráty tekutin větší než dvě procenta tělesné hmotnosti vedou ke snížení výkonu, piji na každé občerstvovací stanici.
V Nuslích začíná přituhovat. Musím vydržet. Pod Vyšehradem má nějaké dítě hlas jako Stelinka ❤️.
Na Strakonické mi dochází síly. Nohy uvadají.
Stelinka při čekání na jedenatřicátém kilometru usíná.
Dlažební kostky, vítr, deset tisíc běžců.
Rychlejší začátek si vybírá svojí daň. Mám za to, že už je to v pytli. Na pětatřicátém kilometru mi však dochází, že je ve hře osobák.
Zezadu slyším povzbuzování vodičů na tři patnáct.
Cílová rovinka v Pařížské ulici. Pro tyhle momenty běháme ❤️.
3:15:08 hod. Chtěla jsem dokázat, že na ten republikový šampionát patřím :-). Tak snad příští rok 🍀. Za svým sedm let starým osobním rekordem jsem zaostala jen o sedmnáct vteřin. Na jednu stranu nás ve škole učí, jaká je sport věda, na druhou stranu mi praxe a zkušenosti ukazují pravý opak.
Je mi špatně z ionťáků.
"To jsou dámský sprchy," vyháním běžce, který má do nich namířeno. Jsou luxusní. S horkou vodou a bez schůdků 👍. S Veronikou se tentokrát potkáváme až v šatně.
Nejlepší zmrzka 🍦 a jede se domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat