Sobota 17.5.2025
Chce se mi víc spát, než běžet. Po chvilkovém vykouknutí sluníčka se nebe kaboní. Fouká vítr. U Thermalu hoří svíčky pro Bartošku.
"Já si při závodě dávám tohle," ukazují si v šatně běžkyně svojí výživu. Já si nedávám nic, já běžím ;-). "Ná, nalep si to na nos," pokračují v přípravách. "Se bojím, že se pak už nenadechnu." Já si nemusím lepit nic :-D. "Někdo běží v podprsence, někdo v tílku, někdo v tričku, někdo v mikině, někdo v bundě, tak jsem z toho na vážkách, jestli si mám to tričko vzít, nebo ne," řeší jedna z nich.
Krátce před startem se probouzí hladová Stelinka ❤️.
Na trať se vydávám s vodiči na hodinu a třicet minut. Po třech kilometrech si procházím krizí a odskakují mi. Skupinku ale vzápětí nějak doklusávám :-). Poprchává.
Průběh kolonádou, tunel pod Thermalem. Lidi burácejí. Jejich povzbuzování nás do následujícího stoupání skoro vynáší. Jak mi ty Vary přišly v posledních letech fanouškovsky slabší, tak letos v tomto směru nemají chybu. Panuje tady fantastická atmosféra! ❤️
Za tržnicí se již opravdu odpoutávám. Nestačím tempu. Mokrá silnice klouže. Je to boj.
Po prvním loknutí ionťáku na občerstvovací stanici to v břiše začíná vřít. "Už nemůžu," hlesá běžec opodál a následuje úplně stejný sprostý výraz, jaký včera použil můj syn, když se mu ve škole po plavání namočil ručník a neměl se tak do čeho utřít. Není se mu co divit, nicméně zaklít lze i slušně.
Šest set metrů před koncem předbíhám jednoho z dvojice vodičů, který odpadl.
Cíl zaběhnout pod hodinu a třicet čtyři minut splněn. Je mi špatně z ionťáků. Po doběhu mám bolestivé křeče v břiše. Zrovna se sprchuji, když se venku spouští slejvák. "Nezapomeňte přijet za dva týdny do Českých Budějovic," hlásí moderátor v technickém zázemí. Nezapomeneme ;-).
Ve výsledcích nejde vyfiltrovat pohlaví ani město. To mě nebaví.
Přesně před čtvrt stoletím byla středa večer. V televizi dávali Tele tele. Tom koukal u sebe v pokoji, já vedle žehlila a rodiče byli v porodnici 👶.
Žádné komentáře:
Okomentovat