Svatomartinská čelovková 4 2022

Pátek 4.11.2022

Do Jindřichovic se mi s ohledem na náročný víkend, který nás příští týden čeká, příliš nechce. Dostávám však pokyn přihlásit se. Tak tedy tu pěší kategorii jít můžu. 

Pátek 11.11.2022

Večerní čtyřhodinovka probíhá od šesti do desíti na více než osmikilometrovém okruhu. 

Dopředu vůbec nevím, co mě čeká. Jsem i nalomená se závodu nezúčastnit a po dobu jeho konání raději spočinout v teple a bezpečí automobilu. Ale né, nemůžeme v něm celou dobu topit, to bychom pak nedojeli domů. Mám se jít zahřát během.

Do prostoru startu si stoupám na poslední chvíli. Nestíhám si ani nasadit rukavice. A čelovka? Ta mi na hlavě pořádně nedrží a hlavně ani pořádně nesvítí! Jen tak slaboulince :-(.

Tma jako v pytli, pod nohami terénní nerovnosti. Musím se držet běžců, kteří mají lepší světlo. Ježíšku, přeji si pořádnou čelovku, co opravdu hodně svítí.

Mokré listí, kořeny stromů, místy bláto a skutečně výživné kopce. Mezi účastníky se vytváří rozestupy. Rozvázala se mi tkanička u boty, ale nezastavuji, protože se musím držet světla. 

"Nechceš půjčit čelovku?" nabízí mi zničehonic vedle mě probíhající pán. Seslalo mi ho nebe! Jasně, že chci :-). Má jich víc, kdyby se mu vybila. I náhradní baterky si s sebou nese. Ježíšku, ty čelovky prosím rovnou dvě, kdyby se mě můj chlapec opět někdy rozhodl na chvíli zbavit. 

Nasazuji si lehkou svítilnu, jenž skutečně svítí a rázem vidím na cestu! :-) Akce tak pro mě najednou dostává jiný rozměr. Začíná mě bavit.

Konečně si zavazuji tu tkaničku. "Dvě smyčky, to je základ." "Jsem před startem nestíhala." 

Závěrečné tříkilometrové klesání po asfaltu je pak za odměnu. Ve tmě září červená světla větrných elektráren, měsíc překrývá mlha.

Druhé kolo už absolvuji sama. Tma, les, nikde nikdo. Bojím se. Když si odmyslím čelovku... Je to zase něco úplně jiného. Zážitek. Zkušenost, co posouvá dál. Seběh si tentokrát ovšem již moc neužívám, dochází mi síly. Na občerstvovačce si ale dávám colu, načež vzápětí letím vstříc třetímu okruhu. Ještě jednou se překonávám. Zvuky nočního lesa přebíjí šustění bundy a rachot kamínků. 

Dala bych si to i počtvrté, ale stačí. Příště, anebo pěšky s Gustíkem.

Půlnoční obrázky a puzzlíky. Není úplně jednoduché být paní časoměřičovou :-) ❤️.