Neděle 30.10.2022
Pražský maraton ve Stromovce, kam jsem byla původně přihlášená, je zrušen, a tak lanařím svého chlapce na zahraniční výlet. Úspěšně ;-).
"Jak roky letí, lidi stárnou."
Přejezdem hranic rázem mizí mlha a z jasné oblohy září slunce. Na silnici padá při maximální rychlosti rekord. Máme splněno. Už se nemusíme ničím stresovat :-).
Honzík se před závodem místo rozklusávání rozcvičuje jinak. "Užijeme si to tady?" "My si to užíváme pořád ;-)." Doprovázím ho na start desítky, načež se připravuji na ten svůj. Já rozklusávám 🙈.
V koridoru potřebuji čůrat, i když jsem před okamžikem byla. Hodně jsem pila a nějak zapomněla, jak je tohle otravné. Nic, už není kde.
Každou chvíli mám podkopnuté nohy, šťouchá se rukama. Jestli příště raději nekroužit v pětatřiceti lidech v Lounech.
Místo vodičů na tři hodiny a třicet minut začínám s těmi na tři patnáct. První kilometr mi tempo připadá v klidu, ale po třech mám docela dost. Zpomaluji si, ať je později z čeho brát.
Nohy tuhé, vůbec mi to nejde :-(. Líbí se mi akorát průběh tunelem, v němž září světýlka a duní bubny. Jinak se mi trať neskutečně vleče. Bude to dlouhé... ale medaili přivezu ;-).
Při metě půlmaratonu objevuji na občerstvovací stanici colu! Proto běhám maratony :-). Tak jo, jde se do druhého kola ;-).
I když běžíme dva okruhy, jejich první poloviny se liší. Sluníčko praží, sundala bych si rukavice. Na stezce podél Labe je za krásného počasí plno lidí. Vypadá to spíš jako na jaře než na podzim.
Tunelem k mému zklamání podruhé již bohužel neprobíháme :-(. Proč jsou ty kelímky s colou poloprázdné? Dejte mi dva.
Dlouhá obrátková pasáž po Käthe-Kollwitz-Ufer představuje nejméně záživný úsek.
Ještě jednou průběh parkem a na sedmatřicátém cola ve velkých kelímcích 👍. Konečně to začínám rozjíždět. Jak jsem běžela nic moc, síly mi v konci nechybí :-).
Na posledních dvou kilometrech mě doprovází Honza ❤️. Já mu dám, že se na mě nedá koukat, jak vůbec nezvedám nohy a máchám přitom lokty do stran. To teda dá! Mi nestačí 🙈.
Sprchuji se na zimním stadionu a jsem ráda, že už nemusím běžet.
Cestou domů se zastavujeme na německé benzínce pro olej do auta, nanuky a vracíme se zpátky do husté mlhy. "Pozor, je před vámi mlha." "Kde? Já nic nevidím."
Žádné komentáře:
Okomentovat