Sobota 12.11.2022
Po pouhých třech hodinách spánku vyrážíme směr Plzeň.
Původně jsem si zde zamýšlela zaběhnout maraton, nepočítala jsem však s včerejšími pětadvaceti kilometry. Navíc je tu hodně práce s přihláškami, takže startuji až o necelé dvě hodiny později na trati dlouhé dvacet dva a půl kilometru.
Vidím, kudy běžím :-). Pekelně mě bolí stehna. Nemám vůbec žádnou energii, a tak se postupně propadám až si ťapkám na samém chvostu.
Svítí sluníčko. Všude kolem leží barevné listí.
Proč na sobě nemám boty do terénu?
Následuji běžce před sebou, kteří míjí odbočku vpravo. Mají ovšem tu chytrou destičku, takže zjišťují naší aktuální polohu a můžeme se vrátit zpět. "To až večer řeknu doma, že jsem se ztratil v lese se třema děvčatama, tak dostanu vyhubováno."
Zajímalo by mě, na jakém kilometru se zrovna nacházím. Kolik mi jich asi tak může ještě zbývat? Jsem už alespoň za polovinou?
Rovinu zpestřuje výběh k rozhledně Krkavec, kde je umístěna jediná občerstvovací stanice. Dávám si na ní colu a pokračuji dál. Je to boj.
Do cíle zbývá pozvolné dlouhé klesání a asfaltový závěr.
Mísíme se s maratonci. Vypadám jako oni, ačkoliv běžím kratší trať :-(.
Po doběhu se převlékám do suchého oblečení. Následuje jídlo, sbalení věcí a pod tíhou únavy náročný přesun do Kulturního centra v Klášterci nad Ohří na slavnostní galavečer Ohřecké osmičky. Běžecko-turistického seriálu, který mi přinesl daleko víc než ten velký zatočený pohár :-) ❤️ 🍀.
Neděle 13.11.2022
Je mi zima, jsem nevyspalá a mám v sobě nějaký bacil :-(. Běh 17. listopadu si zaběhnu až 17. listopadu ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat