Středa 22.6.2022
Léto, středa, šestnáct nula nula a je to tady. Na první ročník Olympijského běhu v Bezručově údolí (konečně) se vydávám za zvukového doprovodu dechové muziky.
Všichni se bojí překračovat měřící koberec, aby jim už náhodou nezačal běžet čas. Ale no tak. Když je dobrá časomíra, může se přes něj kolikrát chce. Počítají se jenom poslední dvě pípnutí, mezi nimiž je nastavený minimální časový rozestup.
Druhým dnem se potýkám s bolestí břicha, tak snad mě při závodě nebude limitovat.
Deset minut před startem dochází ke zjištění, že mám špatný čip. Běžela bych jako někdo jiný... Všímavé pořadatelky mě však naštěstí zachránily :-).
Hledám největší favority. Je tady Dušan, Zdenda a Fanda. Po nečekaně rychlém startu, kdy jsme ani nestihli zaujmout ty správné pozice, se na čele odděluje právě naše čtveřice.
Postupně se trháme. Kluci jsou momentálně rychlejší. Nějak to flákám.
V cíli na mě, jakožto ženskou vítězku desítky, čeká moje třetí páska! Pořádná velká, ne jako ty tenké v Mostě a Ústí. Největší zážitek. Moc děkuji!!! :-) ❤️
Perfektní organizace, domácí atmosféra a příjemné prostředí. Takový fajn podvečer ❤️.
No a kufřík se pak může používat ve škole na výtvarku ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat