Při pohledu na poměrně nadité startovní tašky účastníků prvního ročníku mosteckého půlmaratonu to vypadá, že dnes vyhrává úplně každý :-).
Cestou na dětský závod, který měl začít v deset hodin, zpovzdálí zklamaně pozorujeme, jak je už v devět padesát čtyři odstartováno :-(. Gustík si z toho však nic nedělá a vybíhá individuálně ještě s jedním chlapečkem. S kapsami plnými čokoládových eur a bonbónků s krtečkem září spokojeností :-).
Venku vládne zima s mlhou. Raději bych tu byla tím závodním autem než běžcem. Cítím se vysíleně. Je tedy na místě si připomenout, že se jedná o mojí odměnu za Hradec :-).
Zatímco Gustík řádí s holčičkou Josefínkou v teple tiskového střediska, já se vydávám zdolat tři sedmikilometrové okruhy vedoucí po zdejším autodromu.
V prvním kole se držím mužské skupiny vedené elitním vodičem Michalem Vydrou Vítů na hodinu a třicet minut, což u mě značí trošku přepálený začátek.
Běží se mi špatně. Ve zbývajících dvou třetinách závodu, kdy bojuji sama proti větru, docela trpím :-(. Jestli ono nebude v rámci maratonského odměňování propříště lepší zůstat u toho jídla :-D.
Trať naštěstí i přesto hezky odsýpá. Této skutečnosti napomáhá i nepřítomnost jednotlivých kilometrovníků. Snažím se ze sebe vydávat, co můžu.
V posledních sto metrech nechávám plavat osobní rekord a raději beru do náruče Augustýnka, abychom spolu proťali mojí premiérovou cílovou pásku :-).
1:33:43 hod. Stejně to tady měli o nějakých dvě stě metrů delší, takže co :-).
Sprcha následovaná výborným teplým kuřecím vývarem je přesně to, co člověk po výkonu potřebuje :-).
Namísto původně avizovaných pravých věnců :-( jako při vyhlašování motoristických závodů dostáváme krásné poháry v podobě opeřence Dromoběžce mosteckého :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat