Neděle 27.9.2020
Poprvé takhle dlouho bez Lilianky.
Prodělaná viróza zapříčinila, že jsem v týdnu po ústeckém půlmaratonu téměř neběhala. A když už, tak mi to vůbec nešlo. "Mami, proč neběžíš, ale jdeš?" dorazil mě včera svou bezprostřední upřímností můj pětiletý syn. Načež demonstrativně slezl ze svého kola a skutečně vedle mě v pohodě stíhal jít... :-/
Jak jenom může být letošní podzim pozitivní? Celé dopoledne vzpomínám, co jsem tady za těch uplynulých osmnáct let zažila. Mám při tom slzy v očích. Chce se mi hrozně brečet a spát. Asi se to špatné musí dostat ven.
Úsměv ve tváři mi svým osobitě trefným humorem kouzlí moderátor, známý z RunTour.
V rámci epidemiologických opatření stojíme ve startovním koridoru na značkách. Trať je příjemně prázdná. Jestli bylo Ústí nad Labem před týdnem polovičaté, Běchovice jsou oproti standardu tak pětinové.
Běží se mi krásně :-). Na pohodu, na čárku. S nikým nezávodím, nikam se neženu. Proč taky. Těším se však, až se tu příští rok budu moct zase rvát o co nejlepší výsledek.
Horká sprcha, jablečný štrúdl, mátový čaj s citrónem. Začíná podzim ❤️.
Hele krákoro, furt jsi to ulítla rychleji než ta vrána Sára :-) . Za rok to bude pod 42 :-))
OdpovědětVymazatKdyž to říkáš, tak asi jo ;-).
OdpovědětVymazat