Pondělí 28.9.2020
Zatímco v Chomutově svítí sluníčko, od Mostu se táhne mlha. Před Teplicemi se počasí opět vyjasňuje. Se startem však nebe znovu zahalují oblaka.
Poprvé se na trasu vedoucí z Teplic až na samotný vrchol hory Milešovky vydávám bez kočárku. Sama ji sice neabsolvuji, ale měla jsem za to, že Augustýnka na postu nejmladšího účastníka trumfne Lilianka. Jenže člověk míní a život mění.
Nechápu, jak jsem to tady celé mohla dát třikrát s kočárkem. Bez něj (a jeho osazenstva) se jedná o luxus.
Běžím v menší skupince, jíž táhne svérázná Kateřina Molnárová z Kadaně. Část polní cesty nahradil asfalt. Vida, tudy se příště půjde s kočárkem líp.
Jenom míjíme strom, kde jsme si trhali švestky. Jé, Hradiště. Tady jsem Gustíka zabavila "lovením ryb". Dostal do ruky klacek a chytal s ním kulaté kanály :-D.
Nehoním se, kochám se. Na osmém kilometru se v dáli poprvé zjevuje cíl.
"Občerstvi se, napij se, něco si vem." Kačka... Vzpomínám, jak mě tenkrát na škvárovém ovále sprdla při hodinovce. "Dyť já vím, že ty víš." :-)
Přijde mi, že lesní pasáž už není tolik blátivá, jako bývala dřív. Žádné brodění potokem ani přelézání klády.
Skoro celou cestu pořád s někým povídám. V závěru si děláme společnost s Jirkou Kučerou.
Nahoře se převlékám do suchého, teplého oblečení. Z obrovského proskleného okna restaurace se pak nemohu vynadívat na nádherné panorama Českého středohoří ❤️.
Zklamání ovšem představuje letošní dort. Vždycky byl originální, propracovaný, se dvěma druhy náplně, potažený marcipánem, ... Zato letos je zde pouze krémový medovník :-(. Tak nevím, jakou budu mít napříště motivaci. I když, ta zelňačka mi také chutnala ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat