Neběhání přetíženému nártu prospívá, dnes ho však na třísetmetrovém oválu malinko provětrám.
Čtyřicátý první ročník Chomutovské hodinovky se koná netradičně v neděli. Nepřijít mi propozice, kroužím tady v rámci čtyřiadvacetihodinovky snad již od včerejška.
Po slunečném ránu se před desátou hodinou dopolední usidluje nad stadionem šedivý mrak.
Do závodu vstupuji odvážně. "A pak že tě bolí noha." Bolí, ale nemyslím na to. Přesně jak jsi mi říkal před startem, Milane ;-).
Vybudovaný zhruba dvousetmetrový náskok na třetí Nikču a její družinu začíná mít najednou v druhé polovině závodu sestupnou tendenci. Ajaj :-(. Hnaná silnou podporou publika se ke mně krůček po krůčku postupně přibližuje. Jenže já tu stovku i metry navíc chci, pročež bojuji. Až do samotného závěru se tak odehrává napínavé drama, na jehož konci si udržuji druhou příčku.
Následuje za každé kolečko jeden bazén.
Večer s potěšením nečekaně zjišťuji, že se mi povedl bez jediného metru o kolo osobní rekord :-). Celozrnné mannerky tedy na osmý pokus přece jen budou ;-).
"Co si přejeme, to se nám stane." ;-) ❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat