Ne, že by noha nebolela, avšak některé bolístky dokážou tížit víc.
Dětskou miniškolu atletiky tentokrát supluje atrakce v podobě bagru. Nutno podotknout, že povedená. Někteří se s ním tady dokonce i fotí :-) 👍.
Stejně jako před týdnem se ani dnes necítím optimálně. Zatímco v Mostě jsem po startu ostatním jakžtakž stačila, tady se mi vzdalují.
Drsné schody pro mě představují nejnáročnější pasáž z celého pětikilometrového okruhu. Závěrečného kopce jsme v porovnání s loňským rokem ušetřeni. Stačilo by mi bohatě jedno kolo, ale minule jsem si předsevzala, že si tu příště dám dvě. Za každé svoje děťátko jedno. A tak se činím ;-).
Po druhém výběhu dlouhého schodiště se v bezprostředně následujícím klesání již slušně zmakané nohy rázem stávají neovladatelnými. Chce se mi zvracet. Tohle je těžký závod. Nicméně krásný :-).
"Vodu nebo iont?" Vůbec nevím, co chlapci na občerstvovací stanici odpovědět. Něco beru. A omylem si to liji do ucha.
V cíli se opět podává dobré rizoto. Škoda, že stánek se zmrzkou od Hollandie tentokrát chybí. Připravil se o tržbu. Zato potěšilo nečekané pěkné tričko :-). Radost mi dělá také tombola, v níž vyhrávám boty Mizuno. Oni věděli, že právě potřebuji nové :-). Děkuji moc!
Přivážíme si sbírku šesti medailí. Prý pověsit je na garnyž :-) 👍.
Žádné komentáře:
Okomentovat