"Je tu opět ráno, bude šest, jako každej den.
Už víš, co tě čeká, na mou čest, zas leteckej den.
První dnešní seskok, to už znáš, země blíží se.
Tak jsme se ho konečně dočkali! :-) Moc jsem se těšila na mostecký autodrom v původním listopadovém termínu. Léto plné dvoufázových tréninků, týden odpočinku a rázem o deset kilo lehčí. Létalo mi to a kdoví, čeho bych zde byla na podzim schopná... Teď už to jde zase nahoru. Ta kila, né forma :-D. Těšení mě však neopustilo ;-).
Trošku nerozumím, co představuje problém dostat informaci o závodě do povědomí širší běžecké veřejnosti. Jak je možné, že to jinde jde, ale tady ne? :-( Vyrobte mi nějaké letáčky a já vám na příště udělám takovou reklamu, jakou svět neviděl ;-).
Podmínky na rychlé trati ztěžuje silný vítr, jemuž čelit stojí místy opravdu hodně sil. Běžím sama. Za zatáčkou meluzína stává. Najednou panuje ticho a teplo. Na chvíli. Než opět rozezní svoje fičivé melodie.
Musím si tu dnes pořádně zaběhat. Na Gustíka něco leze :-(. Pokud bude nemocný, tak to třeba nepůjde.
Proč nosí Petr Watzke na zádech číslo šedesát šest? Dvakrát se ocitám před ním, pokaždé ovšem zničehonic zařadí vyšší frekvenci, čímž se vrací zpět.
1:32:04hod. Dobíhám na druhém místě celkového pořadí mezi ženami. "Na to, jaký máš velký zadek, seš docela rychlá." Vyhrála sympatická Němka Ulrike Schwalbe. Obě jsme překonaly můj traťový rekord z prvního ročníku, jenže ona byla v cíli dřív 👍.
Doma se najíme, načež při z českého pohledu neatraktivním biatlonovém přenosu mužské štafety z mistrovství světa v italské Anterselvě, padáme všichni za vlast. Střeží nás přitom tři velikáni.
Množte se dál! :-) ❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat