středa 11. dubna 2018

1/2Maraton Praha 2018

Letos mám výročí deseti let od mého prvního půlmaratonu (i maratonu), tak jsem trošku zavzpomínala na ty časy, když mi bylo devatenáct... :-)
 
Čtvrtek 5.4.2018
 
Po práci a po školce si s Gustíčkem děláme hezký výlet do pražských Holešovic, kde si v Průmyslovém paláci vyzvedávám svůj startovní balíček. Running Expo opět nezklamalo a znovu potvrdilo, že je super místem pro dětské dovádění :-).
 
 
 
Sobota 6.4.2018
 
Bolest v zadní části pravé nohy stále přetrvává :-(. Dva dny před závodem nebylo mnoho prostoru na pořádný spánek. A ani v noci na dnešek se mi při ranním budíčku v pět hodin příliš nepodařilo nabraný deficit dohnat. Ale těším se ;-). Moc.
 
Do Prahy přijíždím dvě hodiny před startem. Půlhodinku věnuji tradiční procházce podél nábřeží. Sluníčko, voňavý, chladný, čerstvý vzduch, historické panorama, labutě ve Vltavě i v tramvajovém kolejišti... Takhle vypadá "beautiful day" :-) ❤️. Nasávám tu úžasnou atmosféru.
  
 

Dvě minuty a osmnáct vteřin před desátou hodinou ukrývám vlhnoucí oči pod tmavá skla brýlí. Právě se začínají rodit další jedinečné zážitky :-). V tuhle chvíli patří Praha jenom nám - běžcům ;-).
 
K svátku mi všichni přáli hodně štěstí. A štěstí přeje odvážným. Tedy těm, co se nebojí. Vybíhám s vodiči na hodinu a třicet minut. Po dvou kilometrech jdu dokonce před ně (velká odvaha...). Jen ať mám více prostoru. Výtoňské uličky ukazují, že i běhání může být kontaktním sportem. Stejně musím jet po celou dobu naplno.
 
Chvilku se zkouším držet Katky Caltové, ovšem již na Smíchově přestávám jejím dlouhým nohám stačit. Chytám se pro změnu povědomého růžovo-modrého dresu Elevenu. Jedná se o Adélu Stráskou, jenž mě v březnu předběhla v závěru Pečecké desítky. Pomalu se jí vzdaluji. Úspěšná odveta :-).
 
Běžím, co můžu. Vodiče pořád cítím v patách. Dvacet metrů před sebou vidím běžkyni s číslem F20... :-o
 
Dříve jsem zdolávala Mánesův most v okamžiku, kdy se v opačném směru běžící nejrychlejší muži právě řítili do cíle. Po porodu jsem je potkávala na nábřeží Edvarda Beneše. Nyní vidím akorát v dálce nahoře vrtulník...
 
  
Jarem nabitá letím :-). Joyciline Jepkosgei si zde loni vylepšila celkem čtyři své osobní rekordy. To představuje ohromnou motivaci! Běžím celým svým srdcem ;-).

Zdenda se mě předevčírem po příjezdu z Expa ptal na moje běžecké cíle. Tak jsem mu to na rovinu řekla... Odvětil cosi o jejich nereálnosti. Ale já věřím. Ve vše dobré. Možné i nemožné. V sebe samu. V nás.

Na patnáctém kilometru kolem mě prosviští Hanka Randáková. Teď je to opravdu ona. O kilometr později podléhám náporu vlaječek "sub 90". I přesto, takhle daleko jsem při půlmaratonu doposud ještě nikdy nebyla! V posledních pěti kilometrech mi chybí více sil. Já vím, chce to zase zařadit rovinky na závěry dlouhých běhů (s kočárkem a do kopce ;-)). Jenže za poslední měsíc jsem stejně kvůli noze bohužel žádné svižnější tempo absolvovat nemohla :-(.

Na sedmnáctém kilometru postrádám fandící Slováky. Nejspíš jsou už přestěhovaní... Jestli tohle čtete, stavte se u nás, až Vám to někdy vyjde ;-).

Kilometr a půl před koncem chci přidat, ale nejde to :-(. Pohlížím na dav proudící po druhé straně břehu Vltavy. Vždycky jsem touto dobou bývala také teprve tam... :´)


1:30:41 hod. Osobní rekord. O téměř tři minuty. A to jsem jenom chtěla pokořit čas asistenta mého trenéra z minulého týdne z Ústí... Neponechala jsem nic náhodě a vlétla na to raději i s rezervou. Mám u něj za to jednu velikou pusu ;-).

V Praze se mi nikdy neběželo úplně dobře, vyjma mého průlomového závodu před dvěma lety. A ani dnešní den nebyl výjimkou, ale nějak to (vy)šlo :-). Svůj zdejší traťový rekord z loňského roku se mi podařilo překonat o rovných deset minut!

Jasně jsem ukázala, jak moc stojím o pozici finišmanky naší červnové štafety. Ne proto, že jsem v ní jedinou ženou, ale protože jsem z vás chlapci prostě nejrychlejší :-).

"Začínám tím,
že si představuji nemožné,
a končím tím,
že nemožného dosahuji."
 
- Sri Chinmoy -  

Žádné komentáře:

Okomentovat