čtvrtek 16. listopadu 2017

Ústecký VitaSport maraton 2017

Neděle 8.10.2017
 
Bezprostředně po doběhu Hradeckého maratonu prohlašuji, že ten Ústecký půjdu jen volně. Tímto mám totiž pro letošek již splněno :-).
 
Neděle 11.11.2017
 
Krásné datum. Vedoucí magazínu Víkend se diví, proč v jednom z výzkumů oblíbenosti čísel obsadila dvaačtyřicítka třetí pozici... :-D
 

Pět stupňů Celsia, mraky, mezi nimiž sem tam vykukuje sluníčko. Nohy mažu hřejivkou, načež si zavádím tampón... :-D Nějak jsem si to neuvědomila. (Ale ta čínská mast tenkrát byla daleko horší :-D :-D :-D.)
 

Zezačátku držím krok se Zdeňkem Jahodou. Po osmi kilometrech však jeho tempo přestávám akceptovat a měním ho za jiného chlapa. Dva chlapy :-). Absolvuji s nimi následujících šest kilometrů. Poté se mi i oni začínají postupně vzdalovat. Raději si zpomaluji, aby se mi (v rámci možností) běželo stále co nejpříjemněji. Dneska žádné honění se.
 
Myslím si, že jak vypadá dosti čerstvý vítr, tady na vlastní kůži nyní poznává každý z nás :-D. Cestou zpátky, směrem na Ústí, fouká opravdu silně proti! V jednu chvíli se k tomu přidává dešťová přeháňka. Vypadá, že obsahuje i nějaké krupky.
 
V opačném směru běžící půlmaratonci fandí. Ačkoliv se pokaždé nenacházím v úplně optimálním rozpoložení na jejich povzbuzení ihned zareagovat, vnímám ho a všem moc děkuji!
 
Úvodní půlku trati zvládám pod hodinu a čtyřicet minut. Docela pěkné na to, že jsem prozatím celou dobu klusala víceméně na pohodu.
 
 
A teď hurá dát si to celé ještě jednou ;-).
 
Nohy mi nejdou, levý hamstring tahá. Jsem hotová :-(. Paní na občerstvovací stanici opakovaně nabízí teplý čaj. Na ten bude prostor až v cíli. Znovu sahám po sladké žluté vodě.
 
Cestou k obrátce předbíhám jednoho z dvojice mužů, se kterými jsem spolupracovala v prvním kole. Na čtyřiatřicátém kilometru kolem mě naopak se slovy "Zavěs se." prosviští jeden vtipálek.

Pointa maratonu spočívá v tom, že vás bolí celé tělo, ale vy se nemůžete zastavit. Prostě nemůžete! :-(

V samotném závěru beru i druhého z dvojice mužů, co jsme spolu běželi. Je to "Dvakrát běžím, jednou ležím." Trápí ho křeče :-(.
 
Mám velkou radost z toho, že potřetí už na okruh nemusím :-). Místo cílové brány hypnotizuji očima spíše stolek s pitím stojící kousek před ním. Pociťuji obrovskou žízeň.
 

3:31:18 hod. S výsledným časem nejsem vůbec spokojená, ale po veleúspěšném podzimu se cítím opravdu vyřízená. Člověk přece jen není stroj. Vcházím do fotbalové šatny. Za doprovodu skučivých zvuků se choulím na lavici a zavírám oči. Je po všem. Říkala jsem si, jak přetěžké bude se mojí loňské sezóně snů jenom přiblížit. A mě se podařilo jí dokonce překonat! Do očí se mi derou slzy. Zase mi hlavou prolétá celý můj život. Myslím na ty, kteří tu už mezi námi nejsou... Řvu :´(. Emoce pracují naplno.

Odolávám studené sprše a jdu se ohřát na polévku do místní hospody. Při vyhlášení dostávám úžasnou speciální cenu. Děkuji mnohokrát! Ráda využiji ;-). Pravé pralinky z Belgie. Mě se to hned nějak nezdálo, protože jsem Leonidas mezi sponzory neviděla :-D.


V chladném a sychravém večeru ještě s Augustýnkem vyrážíme na Strašidelnou procházku. Strašidla tedy nic moc, ale zato po cestě musíme plnit různé úkoly. Sbíráme kuličky ze slizu, dřepujeme (super :-D), běháme (málo jsem měla :-)), hádáme hádanku, zpíváme českou národní hymnu, hladíme si pro štěstí čarodějnické pařáty, ... Výstup na městskou věž si však naštěstí Gustík v jeho průběhu rozmýšlí, a tak se vracíme zpátky dolů :-). Je po mamince :-D.

Žádné komentáře:

Okomentovat