sobota 30. září 2017

Běchovice 2017 - Popatnácté v řadě :-)

Sobota 24.9.2017

"Tři sta třicet tři. To je šťastné číslo! :-)" vyhrkne mladík při pohledu na mojí hruď.


Po loňské premiéře běžíme i letos společně s muži. Hned po startu se chytám Barči Kopřivové z TJ Sokola Přísnotice. Prvně jsem ji zaznamenala loni na Night Runu v Mostě. Myslela jsem si, že jí dám, a ono ne :-). Je rychlá, má hodně namakané nohy. Utekla mi i letos při liberecké krosové Run Tour. A podobně se to jeví i nyní. Držím s ní krok jen dva a půl kilometru, pak se mi začíná vzdalovat :-(. Tušila jsem, že tempo na mě bude příliš rychlé...

Sto jedenáctka, Horní Počernice. Vida, i autobus má šťastné číslo. To se s ním musí hezky jezdit :-).

Za šestým kilometrem před sebou opět spatřuji Přísnoťačku. Má náskok, ale alespoň ten vizuální kontakt mi může v závěru pomoct. Trošku ji stahuji. Při seběhu do Tábora jsem zase tou starou dobrou kuličkou, co dolů sviští. Vážím o tři kila víc než před rokem, tak proč toho nevyužít. Mám jí!!! Na úpatí Hrdlořezáku jdu před ní. Frekvenčně. Rukama. Je mi zle. Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! 


Kilometr před cílem marně vyhlížím Slováky. Nejsou tu :-(. Tak snad tady budou v kompletní sestavě zase stát a povzbuzovat v příštím roce.

Snažím se do toho stále šlapat co můžu. Cíl se blíží a fialový dres na mě určitě moc neztrácí. Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej!   

42:37 min. Výrazný osobní traťový rekord. Přišly mi ty Běchovice letos nějaké krátké :-).

Když jsem tu v roce 2007 s patnácti kily nadváhy zaběhla o osmnáct minut pomalejší čas než tentokrát (jednalo se o mé nejpomalejší a zároveň nejtěžší Běchovice), zařekla jsem se, že je přesně za deset let vyhraji. A ačkoliv jsem dnes sice nevyhrála, tak se mi zde poprvé podařilo se ve své kategorii prosadit na bednu!!! Já to přece jen dokázala :´). Sprchu beru hopem, protože spěchám k pódiu. Mám radost a zároveň cítím dojetí. A také obrovské zadostiučinění. Nic není nemožné.

"Věř, běž a dokážeš." 

"Odkud jsi?" "Z Chomutova." "Takže taky z Moravy." :-D ❤️

Medaili nosím hrdě. "To je druhé místo?" "Jo." "Gratuluji." "Děkuji :-)." Asi si jí z krku jen tak hned nesundám.


1 komentář:

  1. Ahoj,

    Pro začátek (píše Přísnoťačka...) :D :D. Ten odstavec o mé osobě mě VELMI pobavil. Smála jsem se snad 5 minut v kuse... :D :D. Btw. ani nevím, že jsme se už utkali tolikrát... :) :).

    OdpovědětVymazat