pátek 23. září 2011

Ústecký půlmaraton 2011

Sobota 17.9.2011

Projíždím napříč republikou a tak si říkám, co si takhle vyzvednout startovní číslo na zítřejší závod už dnes? :-) Vystupuji tedy v Ústí. Na celou akci mám celých patnáct minut, neb čekat hodinu na další vlak skutečně nehodlám. Z nádraží hbitě vybíhám na zdejší Mírové náměstí. Abych expo nemusela dlouho hledat, ptám se na něj chlapce se startovní igelitkou. Chlapec ukazuje na jakousi budovu v dáli, dávám si proto několik tempových úseků centrem Ústí, načež se vzápětí ocitám zpět na Mírovém náměstí, kde po radě slečny bez startovní igelitky expo konečně nacházím. Díky Ti chlapče, víc takových lidí... :-/ Vlakový spoj na minutu přesně stíhám. Pěkně jsem se proběhla :-).

Neděle 18.9.2011

3:10 - Nastupuji v kuchyni k pečení : 2 špaldové vánočky + Ivančin podzimní jablečno - špaldový koláč :-). Končím v 5:20 a ještě na chvíli uléhám zpět do postele. Ráno o ničem nevím, jen ta vůně mi to připomíná :-).

Do Ústí dnes vyrazila na výlet celá naše rodina. Jako první přichází na řadu bratři při rodinném běhu (ten já dnes vynechávám) a takhle spokojeně :-) vypadají v cíli:


V pravé poledne se na trať prvního ročníku Ústeckého půlmaratonu vydává hlavní běžecké pole. Už od startu trochu prší, nebe celé pod mrakem, všude kolem nás typická ústecká šeď, na mých prsou startovní číslo F100 (kdy jindy se mi tohle zase poštěstí :-)) a jdu na to :-). Běžím s Evou Scholárikovou, co má za týden státnice. Tempo je svižnější než by bylo mému tělu příjemné, ale co, na osobáčky se to musí mastit, žádná loudačka přece :-). Na třetím kilometru (nevím proč) Evičce utíkám. Trať závodu obsahuje četné krátké výběhy a seběhy, což já ráda. Na desátý kilometr dobíhám ve svém druhém nejrychlejším čase za posledních xy let, přede mnou ještě jeden prodloužený okruh. Prší, prší, nohy bolí... a na jedenáctém kilometru mi Evička ukazuje záda :-). No nic, osobáček asi nebude :-). Vbíhám na cyklostezku podél Labe a sleduji vlak na protější straně řeky, sleduji provazce deště dopadající do ní, směji se, nemá to dnes chybu :-). Fanoušků je tu jen poskromnu, zato hodně kvalitních! Povzbuzují seč jim síli stačí a tak to má být :-). Děkujeme. Na šestnáctém kilometru obrovsky zesílil déšť. Povzbuzuji chlapce (ano, zas jen chlapce, my ženy něco vydržíme :-)), kteří toho mají dost a jdou, aby se vzchopili a ještě se rozběhli. Jeden se ke mně přidává a doprovází mě až na začátek chemičky, kde se opět navrací k chůzi.


Je mi zima, prudký slejvák, zatuhlé nohy, běžecké boty na mých nohách totálně nasáklé dešťovou vodou najednou výrazně ztěžkly. Netrpělivě vyhlížím další a další kilometry. Když vidím ten dvacátý, blíží se cíl. Asi poběžím těsně pod dvě hodiny. Na hodinky se nedívám - proč taky? :-) Posledních třista metrů a já začínám rozjíždět svůj typický drtivý finiš. S úsměvem na rtech beru všechny (chlapce), co mi stojí v cestě. Nikdo na mě nemá :-).



A ejhle 1:53:13 - co to? (6. půlmaraton, 2. nejrychlejší, 71s za PB, 44. ze 189-ti zden) To já vědět dřív, že jsem tak rychlá, tak ještě přidám :-). Ale ne, půlmaratonský osobáček už mám letos splněn, na ten další si počkám do dubna příštího roku, kdy se běhá přímo pod našimi hradbami a kde se aktuálně pracuje na novém pevném povrchu :-).

Na krku medaile, slejvák stále v plné síle. Jen se převléknu ve stanu, pobavím se s Evičkou (pod padesát - té jsem se měla dnes držet a ne jí utíkat :-)) a frčíme do CV.

Během dnešního závodu jsem mockrát zaslechla slova děkuji, promiň, prosím... z toho jsem asi úplně nejvíc nadšená, protože to se mi snad ještě nestalo. Naopak největší katastrofou v tomto směru byl pro mě Kodaňský maraton.

Večer před spaním dostávám od tatínka za odměnu 28 dolarů - ??? :-)

No a tohle je moje sestra, dvojnice či co. To je tak, když má člověk celý život za to, že na světě musí být jediný :-/ :-/ :-/.

Žádné komentáře:

Okomentovat